Příčinou jeho úmrtí byla komplikace pneumonie, uvedla jeho dcera, Elizabeth Cahill Tiedemann.
Dr. Cahill byl uznávaný fyziolog. Vysvětlil například funkci glukózy v krvi a metabolismus bílkovin. A to jak u zdravých tak u diabetiků.
Mezi jeho výzkumné subjekty patřili studenti, kterým platil až 300 dolarů za týden a přezimující medvědi. V roce 1960 sledoval složení krve u lidí, kteří se snažili experimentální léčbou vyléčit z těžké obezity: celkové hladovění, a to až po šest týdnů v nemocnici.
Rozhodující bylo zjištění, že v prvních několika dnech bez jídla začnou játra rozkládat bílkoviny, aby zajistily přísun glukózy pro mozek. Používat bílkoviny jako „palivo“ ale může být nebezpečné. Mohou se totiž poškodit životně důležité orgány a svaly.
Ale lidé přesto přežívají týdny hladovění. Studium Dr. Cahilla pomohlo vysvětlit, proč.
Asi po týdnu, začne tělo místo bílkovin rozkládat tuk na látky zvané ketony, které může použít mozek místo glukózy. Přirozený pokles inzulinu je pak to, co pohání tělo k přechodu na ketony, stanovil Dr. Cahill. Odhalil tak vliv inzulinu na regulaci metabolismu během hladovění.
Na praktické úrovni pomohlo zjištění odhalit význam bílkovin, aby se zabránilo poškození orgánů u lidí, kteří jsou na velmi nízkokalorické dietě, nebo kteří jsou nemocní nebo zranění, a nejsou schopní normálně jíst. Dr. Cahill se též podílel na vývoji vysokoenergetických tyčinek pro vojenské nouzové příděly.
V roce 1982 a 1985, byl Dr. Cahill pozván jako odborný svědek obžaloby ve dvou soudních přelíčeních s Clausem von Bülow, který čelil obžalobě z pokusu o vraždu své manželky Marthy (také známou jako Sunny). Paní von Bülow byla v hlubokém kómatu, možná způsobeným extrémně nízkou hladinou krevního cukru. Její manžel byl obviněn z pokusu zabít ji inzulínem.
Díky svědectví Dr. Cahilla, který zkoumal více než dva roky zdravotních záznamů paní Sunny i první kóma, ze kterého se probrala, byl von Bülow shledán vinným a odsouzen na 30 let do vězení. Odvolal se a soud se konal po třech letech znovu.
U druhého soudu se Dr. Cahill ukázal s kapsou plnou kostek cukru, které seřadil na lavici svědků, aby vysvětlil své závěry. Prohlásil, že inzulín byl jediným možným vysvětlením kómatu paní von Bülow. Obhájce ho ale opakovaně vyzýval, aby vše znovu vysvětlil. Dr. Cahill řekl: „Je pro mě těžké odpovídat na stupidní otázky.“
Claus von Bülow byl propuštěn.
Dr. Cahill byl výsledkem druhého soudu zklamaný. Měl pocit, že von Büllow nebyl spravedlivě potrestán.
Paní von Bülow zemřela v roce 2008, v 76 letech, po téměř 28 letech v kómatu.
George Francis Cahill Jr. se narodil 7. července 1927 v Manhattanu. Jeho otec byl lékař a profesor urologie na Vysoké škole lékařské v Columbii. George Jr. vystudoval Hotchkissovu školu v Lakeville v Connecticutu a v 16 letech vstoupil na Yale. V 17 letech se zapsal do námořnictva jako lékárník a měl se účastnit invaze do Japonska. Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki ale nutnost invaze změnilo. Po válce dokončil vysokou školu v Yale a v roce 1953 absolvoval lékařskou fakultu v Kolumbii.
Stal se profesorem medicíny na Harvardu, kde učil až do odchodu do důchodu v roce 1990. Od roku 1958 do roku 1978 dělal výzkum na Joslinu centra, a od roku 1962 do roku 1990 byl výzkumný pracovník a správce na Howard Hughes Medical Institute.
Kromě paní Tiedemann měl Dr. Cahill další tři dcery, Colleen Cahill Remley, Sarah Rhett Cahill a Evu Wagner Cahill adva syny, Petera duPont Cahill a George F. Cahilla III. K tomu 15 vnuků. Jeho manželka, se kterou žil 60 let, Sarah DuPont, zemřela v roce 2010.
Dr. Cahill byl prý „dokonalý učitel“. Když odešel z medicíny, začal učit biologii pro nevědce na Dartmouth College. Přednáška získala přes jedinou noc nebývalý úspěch. Během několika dnů od první přednášky musela být třída přesunuta z místnosti pro sto studentů do sálu pro více než 400 lidí.
Zdroj: New York Times
