Inzulín se v poslední době stále více rozšiřuje jako doping kulturistů či atletů. Vědci varují před možnými smrtelnými následky tohoto zneužití.
U vědců vyvolal podezření jeden mladý, zdravý kulturista, který byl v bezvědomí převezen do nemocnice. Muž přiznal, že bere pravidelně asi třikrát týdně inzulín v kombinaci se steroidy, aby si zlepšil svaly. Zkoumáním poté vyšlo najevo, že tento postup není u kulturistů nijak neobvyklý.
Inzulín totiž umožňuje cukru, aby se přeměnil na glykogen. Glykogen je energie pro svaly. Současný příjem inzulínu a potravin s obsahem cukru zvyšuje ukládání glykogenu a tím i výkonnost a výdrž při tréninku.
Při současném použití inzulínu a testosteronů nebo růstových hormonů je docíleno maximálního účinku. Zatímco testosterony a růstové hormony podporují tvorbu svalů, zabraňuje inzulín jejich odbourávání.
Výhodou pro sportovce je, že inzulín se v těle přirozeně vyskytuje a při antidopingových testech není poznat, zda se jedná o „vlastní“ nebo „dodaný“ inzulín. Asi čtyři minuty po vpíchnutí dávky inzulínu je 50% dávky odbouráno a zbytek se nedá rozlišit od vlastního inzulínu.
Sportovci, kteří běhají na střední tratě, využívají např. speciální koktejly z inzulínu a glukogenu, aby zvýšili energetické rezervy svalů před závodem.
Aplikace inzulínu u zdravých osob je ale velmi nebezpečné. Zatímco u diabetiků je účinek na člověka přesně vyzkoumán, u zdravých lidí není o účincích „dodaného“ dlouhodobého inzulínu na organizmus známo prakticky nic.
Ale i aplikace krátkodobého inzulínu může být nebezpečná. Pokud člověk neodhadne množství cukru, které je nutné na dávku inzulínu přijmout, může si způsobit hypoglykemické kóma či dokonce smrt. V roce 1998 zakázal olympijský výbor využívání inzulínu jako prostředku na zvýšení sportovního výkonu.
