- Tyto neurony sledují každé sousto a integrují více signálů z příjmu potravy, střevních hormonů a smyslových podnětů.
- Objev by mohl vést k novým způsobům léčby obezity zacílením těchto neuronů na kontrolu chuti k jídlu.
- Po desetiletí vědci studovali mozkové okruhy zapojené do jídla, ale přesný mechanismus, který signalizuje, kdy by mělo jídlo skončit, zůstal nepolapitelný.
Nyní vědci z Columbia University Irving Medical Center identifikovali skupinu neuronů v mozkovém kmeni, které zřejmě činí konečné rozhodnutí přestat jíst.
Jejich zjištění zveřejněná v Nature naznačují, že tyto neurony sledují příjem potravy a integrují více signálů z těla před odesláním příkazu, aby přestal jíst.
Tento průlom by mohl připravit cestu pro nové způsoby léčby obezity a poruch souvisejících s chutí k jídlu.
Zatímco předchozí výzkum ukázal, že různé mozkové okruhy monitorují příjem potravy, nezdá se, že by tyto okruhy dělaly konečné rozhodnutí o tom, kdy přestat jíst.
Nově objevené neurony, umístěné v mozkovém kmeni, fungují jako řídicí centrum, využívající různé typy senzorických a hormonálních informací k regulaci velikosti jídla.
Dr. Alexander Nectow, který vedl výzkum, vysvětluje: „Tyto neurony se nepodobají žádným jiným, které se podílejí na regulaci sytosti. Jiné neurony obvykle cítí jídlo v ústech, plnost žaludku nebo příjem živin. Tyto neurony integrují všechny tyto informace a další, aby určily, kdy přestat jíst.“
Rozhodnutí přestat jíst je něco, co každý den zažívá. V určitém okamžiku během jídla se začneme cítit sytí a pak dosáhneme okamžiku, kdy přestaneme jíst úplně.
Jak ale mozek k tomuto závěru dospěje?
K prozkoumání použili vědci prostorově rozlišené molekulární profilování, což je technika, která jim umožňuje identifikovat specifické typy buněk v oblasti mozku. Zaměřením se na mozkový kmen našli dříve nerozpoznanou sadu neuronů, které měly podobnosti s neurony zapojenými do regulace chuti k jídlu.
Aby určili roli těchto neuronů, vědci je zkonstruovali tak, aby byly ovládány světlem, což jim umožnilo aktivovat nebo deaktivovat neurony podle libosti.
Když byly neurony aktivovány:
- Myši jedly výrazně menší jídla.
- Intenzita aktivace ovlivnila, jak rychle přestali jíst.
- Místo toho, aby okamžitě přestaly, myši zpomalily jídlo, než úplně přestaly.
Tým také studoval, jak další známé okruhy a hormony související s chutí k jídlu ovlivňují tyto neurony. Zjistili, že:
- Neurony byly umlčeny ghrelinem, hormonem, který stimuluje chuť k jídlu.
- Byly aktivovány agonisty GLP-1, což je třída léků, která se v současnosti používá k léčbě obezity a diabetu.
- Neurony sledovaly každé sousto, začleňovaly senzorické a hormonální informace, než určily, kdy přestat jíst.
Podle Nectowa tyto neurony „cítí jídlo, vidí jídlo, cítí jídlo v ústech a ve střevech a interpretují střevní hormony uvolněné během jídla. Nakonec všechny tyto informace zpracují, aby se rozhodli, kdy je toho dost.“
Přestože studie byla provedena na myších, neurony byly nalezeny v mozkovém kmeni, jedné z nejstarších a evolučně nejvíce konzervovaných částí mozku. To naznačuje, že lidé mají pravděpodobně stejné neurony, což z nich činí slibný cíl pro výzkum obezity.
Doktor Nectow věří, že tato zjištění by mohla být základem pro budoucí terapie obezity: „Toto je hlavní nový vstupní bod k pochopení toho, co znamená cítit se sytý a jak mozek řídí velikost jídla. Doufáme, že tento objev povede k novým způsobům léčby obezity a souvisejících poruch.“
Zaměřením na tyto neurony mohou vědci vyvinout nové léčebné postupy, které lidem pomohou efektivněji regulovat příjem potravy.
Dalším krokem je prozkoumat, zda tyto neurony fungují podobně u lidí, a prozkoumat, jak by mohly být modulovány pro terapeutické použití.
Pokud bude tento výzkum úspěšný, mohl by změnit naše chápání regulace chuti k jídlu a vést k inovativní léčbě, která pomáhá zvládat obezitu, přejídání a metabolické poruchy.
Zdroj: diabetes.co.uk