Vědci na Floridské univerzitě v průběhu přezkoumávali antibiotické léky podávané dětem během prvních čtyř let věku, které byly považovány s vysokým genetickým rizikem vzniku cukrovky 1. typu.
Zjištění ukazují, že lékaři by měli i nadále doporučovat antibiotika dětem s vysokým rizikem vzniku cukrovky 1. typu, pokud se domnívají, že jde o nejlepší léčbu.
Studie však poznamenala, že jejich zjištění nevylučují souvislost mezi antibiotiky, virovými infekcemi a střevními bakteriemi.
Diabetes 1. typu a celiakie jsou autoimunitní onemocnění, o kterých je známo, že postihují děti, avšak důkazy jsou omezené, pokud jde o to, jak antibiotika užívaná v raném věku ovlivňují riziko vzniku těchto onemocnění.
Nová analýza zahrnovala 8 495 kojenců ze čtyř zemí, kteří měli všechny první příbuzné s cukrovkou 1. typu a genetické riziko rozvoje cukrovky 1. typu.
Rodiče dětí hlásili, že užívaly antibiotika ve věku od tří měsíců do čtyř let, přičemž 42,3% všech antibiotik představoval amoxicilin. Cephalosporiny, peniciliny a makrolidy pak byly nejběžnějšími antibiotiky.
Celkové kumulativní použití antibiotik během tohoto období neovlivnilo riziko vzniku cukrovky 1. typu nebo celiakie.
Zatímco výzkumníci předpokládají, že antibiotika mohou ještě ovlivnit virové infekce a bakterie střev u malých dětí, nebylo prokázáno, že beta-laktum a makrolidy mají nepříznivý vliv na střevní bakterie.
Výzkumníci dospěli k závěru: „Využití nejvíce předepisovaných antibiotik během prvních čtyř let života bez ohledu na geografickou oblast nebylo spojeno s vývojem autoimunity pro cukrovku 1. typu nebo celiakii. Tyto výsledky naznačují, že riziko autoimunity ostrůvků nebo tkáňové transglutaminázy nemusí ovlivňovat doporučení pro klinické použití antibiotik u malých dětí ohrožených cukrovkou 1. typu nebo celiakie.“
Zdroj: diabetes.co.uk
