Teorie je, že zavedení inzulinu do těla perorálně může pomoci imunitnímu systému těla, aby si zvykl na inzulín.
Součástí studie bylo 560 dětí s velmi vysokým rizikem vzniku cukrovky typu 1. Každý účastník měl příbuzné s alespoň dvěma autoprotilátkami, což představuje vysokou pravděpodobnost, že tyto děti rozvinou autoprotilátky, což zvyšuje riziko vzniku diabetu 1. typu.
Děti byly přijaty do výzkumu z devíti zemí – Velké Británie, zemí Severní Ameriky, Austrálie a Evropy. Průměrný věk účastníků byl při zápisu osm let.
Jedna skupina náhodně vybraných dětí dostala perorální inzulín a druhá dostala placebo. Děti byly pozorovány v průměru 2,7 roku a byly testovány na vznik cukrovky 1. typu každých šest měsíců s pomocí orálních testů glukózové tolerance.
Počet dětí s cukrovkou 1. typu byl mírně nižší ve skupině s perorálním inzulínem; u 28% pacientů užívajících perorální inzulín se vyvinula cukrovka 1. typ ve srovnání se 33% pacientů užívajících placebo. Rozdíl však nebyl statisticky významný. Rozdíl v čase vzniku cukrovky byl také nižší v perorální inzulínové skupině, ale též ne statisticky významný.
Statisticky významný znamená, že potřebujete dostatečně silný rozdíl, abyste s jistou mírou jistoty ukázali, že léčba je důležitá. V tomto případě nebyl rozdíl dostatečně silný, aby šlo s jistotou říct, že léčba změnila průběh nemoci – vznik a rozvoj cukrovky.
Výzkumníci však zjistili, že se u skupiny dětí s nízkou sekrecí inzulinu na počátku studie vyvinul diabetes 1. typu o 2,5 roku později než u dětí s nízkou sekrecí inzulínu, které užívaly placebo. To dává jistou naději, že některé děti mohou reagovat na léčbu.
Zatím výzkumníci tvrdí, že výsledky současné studie nepodporují použití perorálního inzulínu jako preventivního opatření u diabetu 1. typu. Vědci plánují další pokus, aby zjistili, zda větší dávka perorálního inzulínu zlepší výsledky.
Zdroj: diabetes.co.uk
