Výzkum byl určen k testování účinků různých úrovní kyslíku v těle. Odhalil také potenciální souvislost mezi nízkou hladinou kyslíku (hypoxie) a inzulinovou rezistencí, hlavním známým rizikovým faktorem pro vznik cukrovky 2. typu.
Pro studii bylo vybráno 24 osob, včetně vědců z univerzity v Southamptonu a University College v Londýně. Ti odcestovali v roce 2007 na základní tábor na Mount Everestu ve výšce 5 300 metrů. Tam jim byla sledována hladina glukózy v krvi, tělesná hmotnost a známky zánětu.
Polovina dobrovolníků zůstala v základním táboře, zatímco druhá polovina pokračovala ve výstup na vrchol. Po šesti až osmi týdnech proběhlo u obou skupin opět měření.
Vědci zjistili, že když horolezci dosáhli vyšších nadmořských výšek, kde byli vystaveni hypoxii, vykazovali také ukazoval známky inzulinové rezistence, která se vyvíjí, když buňky v těle nereagují na vlastní inzulin.
Na konci sledovaného období vědci uvádějí, že některé markery inzulinové rezistence byly zvýšeny právě při dlouhodobém vystavení hypoxii ve vysoké nadmořské výšce.
„Tyto výsledky nám daly užitečný vhled do klinického problému inzulínové rezistence,“ řekl Mike Grocott, profesor anestezie a intenzivní péče na univerzitě v Southamptonu.
„Myslíme si, že tukové tkáně u obézních lidí způsobují, že žijí v chronickém stavu mírné hypoxie, protože malé krevní cévy nejsou schopny dodat dostatečné množství kyslíku do tukové tkáně. Naše studie byla jedinečná v tom, že nám umožňuje díky vyšší nadmořské výšce vidět věci u zdravých lidí, které můžeme běžně vidět pouze u obézních lidí na úrovni moře. Výsledky naznačují možnost léčby vedoucí ke snížení progrese směrem k rozvoji plnohodnotného diabetu, včetně opatření ke snížení oxidačního stres a zánětu v těle.“
Výsledky byly nedávno publikovány v časopise PLOS One.
Zdroj: Diabetes.co.uk
