Zamyšlení od SugarfreeSkrz namodralý cigaretový kouř bylo vidět jen na pár metrů. Zvuky kytary a jakýsi řev nedávaly člověku absolutně tušit, jestli kapela ještě ladí a nebo už hraje. Jestli tohle je všechno, co tady dneska dostanu za svoji poslední stovku, tak je to dost bída. Letmo jsem zhodnotila přítomný dav. Byla to grupa punkerů a On. Někdo, kdo mne zaujal na první pohled. Byl z těch, kterých si prostě všimnete, protože jej od těch ostatních cosi odlišuje, ačkoliv nevíte, co vlastně to je. Vida, pohled na elegantní profil v ceně sto korun. Tak to abych z něj nespustila oči. Po deseti minutách tohoto mého počínání to nebohé oběti začalo být nápadné. Copak
mu asi běží v hlavě?
– Proč na mně tak civí? Mám snad něco s oblečením?-
Nebo:
– Co jako chce?-
Nebo:
– No nazdar, to už je dneska šestá, co mně tak pozoruje. Hmmm. Hmmm. Nemá žádný prsa a ani dlouhý vlasy. Tuhle nebrat. Zítra zavolám raději té Janě, nebo Soně, nebo Katce. Jak ona se to vlastně jmenovala?-
Nevím, co mne k tomu vedlo, ale byla jsem si jistá, že poslední možnost to není. Měl v sobě něco, co obyčejným frajírkům většinou chybí. A tak jsem se vážně zamyslela, co s nastalou situací udělat. Mohla jsem se na něj usmát a vesele odejít s příjemnou vzpomínkou na večer. Mohla jsem ho zkusit oslovit, ale přes zpěvákův ( ? ) projev by to asi moc nezapůsobilo. Mohla jsem mu zkusit napsat pár veršíků na pozvánku, co jsem měla v kapse. le co z toho? Už to mám! Budu naprosto nudná a pragmatická a dám mu číslo na mobil. To je nejjistější. Ale…je tu jeden takovej nepříjemnej detail. Nemám propisku. Jako správná spisovatelka bych se
měla stydět. A nemám dokonce ani žádnou super IN cool tužku na oči. Jako správná žena bych si to měla jít rovnou hodit. Mám jenom….glukometr. Zvažuji svou jedinou možnost a přemýšlím, zda je ten krásný neznámý taky trochu recesista.
No, nezbývá, než doufat. A tak jsem mu s letmým úsměvem předala vlastní krví
psané číslo. Mé dvě Já vedla krutý boj.
„ No tys tomu teda dala! Ten bude je‘tě vnoučatům povídat, jaká pří‘erná ženská ho potkala, když byl v mládí na koncertě.“
„ Ale co, aspoň jsem to zkusila. Dyť nemám co ztratit.“
„ Se‘ blbá.“
„ A co když…“
„ Pochybuju.“
Druhý den ráno jsem se probudila odpoledne a na mobilu jsem na‘la zprávu.
– Vcera jsi me teda docela dostala. Jses nejspis trochu morbidni. Ale musim uznat, ze to na mne zapusobilo. Jestli mas zajem, muzeme vecer nekam zajit.-
Jasně, skvěle, určitě!!!!
Kde jen bych byla bez cukrovky? 🙂
