Nizozemská studie ukázala, že osamělost (zvláště u mužů) by mohla mít dopad na riziko vzniku cukrovky 2. typu.
Výzkum vedený vědci na Maastrichtské univerzitě byl založen na zdravotních datech od téměř 3 000 osob ve věku od 40 do 75 let. Z nich celkem 1 623 nemělo cukrovku, zatímco 430 mělo prediabetes, 111 bylo nedávno diagnostikováno s cukrovkou 2. typu a 697 účastníků mělo již existující diabetes typu 2.
Ti, kteří se zřídkakdy socializovali, měli o 60% vyšší pravděpodobnost, že budou mít prediabetes, než u jedinců, u nichž je prokázáno, že jsou družnější. Ti, kdo žijí samostatně, měli o 59% vyšší pravděpodobnost výskytu prediabetes a o 84% častější výskyt diabetu 2. typu, pokud se pravidelně nezúčastnili.
Mezi jednotlivými ženami nebyly žádné významně podobné nálezy, ale ženy, které se nezúčastnily společenských aktivit, měly o 112% zvýšené riziko vzniku cukrovky 2. typu.
Autorka studie Stephanie Brinkhuesová uvedla: „Jsme první, kdo určil asociaci široké škály vlastností sociálních sítí – jako je sociální podpora, velikost sítě nebo typ vztahů – s různými stadii rozvoje cukrovky 2. typu – řešení společenské izolace může pomoci zabránit rozvoji cukrovky 2. typu.“
Druhá autorka – Miranda Schramová z Maastrichtské univerzity v Nizozemsku dodala: „Vysoko rizikové skupiny pro vznik cukrovky 2. typu by měly rozšiřovat svou síť a měly by být povzbuzovány k tomu, aby se stali novými přáteli a stali se členy klubu, například dobrovolnické organizace, sportovního klubu nebo diskusní skupiny. “
Výzkumná studie se nemohla zabývat tím, proč sociální izolace vedla k většímu riziku vzniku cukrovky 2. typu. Je možné, že lidé, kteří byli sociálně izolovaní, vykonávali méně aktivit, možná jedli méně zdravě nebo častěji trpěli stresem.
Také je možné, že by mohla být spuštěna nějaká obrácená kauzalita. Například lidé v počátečním stádiu cukrovky 2. typu se mohou cítit méně motivováni jít ven a společensky žít.
Zdroj: diabetes.co.uk
