Doteď se vědci domnívali, že příčina diabetu 2. typu spočívá ve zvyšující se necitlivosti hormonu inzulínu ke glukóze. Profesor Peters z univerzity v Lübercku se naopak domnívá, že příčina leží v neschopnosti mozku uchovávat si v paměti hladinu cukru typickou pro každého člověka. Mozek vyžaduje stále více energie, než je pro tělo dobré. Vědci pojmenovali tento mozek jako „sobecký mozek“ (Selfish Brain).
Selfish-Brain hypotéza by mohla být podnětem pro budoucí metody léčení nemocí jako obezita a diabetes 2. typu.
Na tona základě aktuálních informací poukazuje i německá diabetologická společnost (DDG). Selfish-Brain-hypotéza spočívá na předpokladu, že krevní glukóza je důležitým energetickým zdrojem mozku. Protože si může uložit jen velmi malé množství energie, musí se starat o konstantní „dodávky“. Energetickým požadavkům mozku se podřizují všechny ostatní orgány. I slinivka, kde se tvoří v beta buňkách inzulín. Pokud mozek potřebuje hodně energie, tlumí vyplavování tohoto hormonu. Bez inzulínu si však nemohou buňky svalů brát z krve glukózu. Hladina cukru stoupá a mozek tak získává více energie (mozek nepotřebuje k využití glukózy inzulín). Pokud klesnou zásoby cukru v těle příliš prudce, vyšle mozek signál hladu. Mozek však neposílá jen rozkazy obstarat energii. Také kontroluje, co přichází. Pokud je v nervových buňkách mozku dostatek energie, nevyžaduje další.
Tento řád však mohou narušit např. genové defekty, nádory mozku. „Softwarové chyby“ však mohou vznikat i díky samotě, nezaměstnanosti, problémům, drogám, častému sledování televize nebo hraním počítačových her. Špatné signály pak mozek mění. K tomu patří i látky znečišťující ovzduší, medikamenty nebo viry.
Všechny tyto faktory mohou dát tělu popud, že je s energií třeba šetřit, ačkoliv ve skutečnosti je jí dostatek. Následkem bývá nárůst hmotnosti, poruchy metabolizmu tuků, vysoký krevní tlak – vše, co diabetologové označují jako metabolický syndrom – předstupeň diabetu 2. typu.
Mozek je dle vědců zodpovědný i za manifestaci diabetu. Díky stoupající váze hrozí mozku, že „palivo“ ztratí, protože tuková tkáň s mozkem o glukózu bojuje. Tuková tkáň by ji chtěla ukládat, mozek ji však potřebuje pro přežití. Proto stále více brání tvorbě inzulínu a stará se o to, aby se glukóza nedostala do svalů. Glykémie tak stále více stoupá.
Zdroj: Peters, Hubold, Lehnert: Gehirn und metabolisches Syndrom: Diabologe 2008
Podle: www.diabetes-austria.com „Selfish-Brain-Hypothese: Warum Übergewicht und Diabetes im Gehirn entstehen“ 31.5.08)
Text tohoto komentáře byl vymazán, jelikož porušoval publikační pravidla našeho časopisu! Redakce