Příběh pana D.M., diabetika 2. typu. (D.M. je pseudonym, autor článku chce zůstat v anonymitě)
8. stádium – navazování kontaktů
d) Panu DM se podařilo v této době navázat kontakt s dalšími diabetiky ( i s mnohem mladšími a to i 1. typu čehož si velmi vážil, protože kontakt mezi těmito dvěma skupinami považuje za velmi důležitý. Separace DM1 a DM2 poškozuje jejich zájmy jako celku ) a poznával tak diabetes i v širších souvislostech. Poznával také, jak mohou být i problémy diabetika relativní, pokud se naskytne možnost srovnávání, což není z hlediska psychologického rovněž zanedbatelné.
e) Pan DM díky navazování kontaktů s dalšími diabetiky měl již k dispozici vzorek asi 50ti diabetiků různých typů, v různém věku a v různém trvání doby diabetu. Přestože je tento vzorek samozřejmě malý, i z něj se daly potvrdit některé odborníky hlásané zákonitosti :
1) Nevědomost = nevědomá nekázeň = rychlý nástup komplikací
2) Informovanost + vědomá nekázeň = rychlý nástup komplikací
3) Informovanost + kázeň = oddálení a minimalizování komplikací
4) Pivo + cigarety = 100% rychlý nástup komplikací, včetně mortality
5) V případě komplikací měl diabetik s menší váhou tyto komplikace menší
6) Průběh komplikací byl vždy výrazně ovlivňován psychickým stavem
7) Ženy (ukázněné) zvládaly diabetes vždy lépe a s méně komplikacemi než muži
8) Jednou se p. DM setkal s výjimkou odporující hlásanému : neukázněná diabetička 2.typu ( povoláním kuchařka s pravidelnými ochutnávkami ) úspěšně přežívala bez komplikací 20 let, pak přešla na prášky ( PAD ). Toto však považoval ne za návod ale jen jako varovnou výjimku potvrzující pravidlo, že nutnost informace a kázně je mimo diskusi.
9) Nejdéle žijící diabetik 2.typu z této skupiny žil 23 let, z toho 20let jen na dietě. V tomto případě se jednalo o asketicky důsledného a štíhlého diabetika.
10) V této skupině se nacházel i diabetik 2.typu po transplantaci srdce, která mu byla provedena až několik let po zjištěném diabetu.
f) Dále měl již pan DM jako laik nejen poměrně dost vědomostí a zkušeností, ale již i určitý časový prostor, ve kterém mohl sledovat také postoj společnosti a masmédií vůči diabetikům. Zkušenosti, které v tomto směru získal jsou zatím vesměs negativní
– TV se zdá být vůči diabetikům v pozici mrtvého brouka . Pan DM nezaznamenal během roku ani na jednom kanálu zmínku o diabetu, i když několik málo pořadů za rok se snažilo tvářit, že jim zdravotní problémy obyvatelstva nejsou cizí. Ale o diabetu ani slovo. Snaha o zisk a rychlou povrchní líbivost příliš čiší z obrazovek. Pouze zmínku o diabetu zaznamenal v některých zábavných pořadech na př. I.Mládka „Čundr country ….“, kde se o diabeticích mluvilo jako o těch cituji „ co to maj z chlastu a maj pak pěnu u huby „ . Zřejmě takovou představu má i vedení jednotlivých TV médií včetně televizní rady .
– Rozhlas se zachoval vůči diabetikům o poznání lépe, ale přesto nedosáhl toho nejdůležitějšího : aby lidé věděli o co skutečně jde, jak je diabetes nebezpečná, v jaké situaci diabetici jsou a co „zatím“ zdravé populaci hrozí..
– Tiskoviny občas nějakou zmínku měly, ale ta byla spíše z oblasti když někdo známý zemřel na některou z diabetických komplikací a tak si pan DM maně vzpomněl na zdravotní osvětu z 50 let minulého století, kde odborníci varovali před takovýmito zprávami sloganem : „ Na Vaši nemoc přemnozí umřeli nemálo potěší chudáka v posteli !“
– Časopis Diaživot , časopis pro diabetiky vydávaný 1x za dva měsíce ( a státem dotovaný !! ) je bohužel obsahově velmi velmi chudý, pokud přihlédneme k tomu, jak velké množství je u nás diabetiků (téměř tři čtvrtě miliónu) . A při tom diabetes 1. a 2. typu představuje obrovskou škálu zdravotní i sociální problematiky o životních osudech diabetiků ani nemluvě. Pan DM zkusil tento časopis kontaktovat ale s bohužel negativním výsledkem.
Internet nabízí sice více informačních zdrojů ALE :
1) většina stránek je zřízena jen s komerčnín záměrem
2) část stránek je vedena velice nedbale
3) část stránek připomíná nějakou mrtvou schránku, kterou již dlouho nikdo neaktivizoval
4) část se jen tváří, že komunikuje s diabetiky, ale nekomunikuje
5) část vykazuje velmi malou životnost jako kdyby někdo jen vyfasoval dotaci na zřízení stránky, tuto zřídil a konec
6) webová stránka diaživot vykazuje (podobně jako její časopis) obsahovou chudost (na to že ji vedou lidé placeni státem ! ! ) a hlavně tato stránka neodpovídá na dotazy diabetiků ačkoliv se v záhlaví tváří, že je to jedna z jejích náplní. A to je myslím to nejhorší zjištění. Diabetikovi nutně chybí operativní informační odborné zdroje.
Teď mám nějaký (třeba i drobný problém ), na kontrolu jdu až za dva měsíce, tak co teď s tím ? Operativní informace diabetikovi nejen může ihned pomoci aby dále nepáchal (nevědomky) nějakou chybu, ale i psychicky ho uklidní, což je i z hlediska glykémie podstatné.
7) Takže jen dva internetové zdroje vyhovovaly představám pana DM o internetové stránce pro diabetiky a to :
8) „MEDATRON“ – je to sice také především komerční stránka, ale ponechává alespoň prostor pro diabetiky, aby si na ní mohli vyměňovat své zkušenosti a názory. Chybí zde ale rovněž operativní informační odborný zdroj.
9) „JITKA“ – tato webová stránka si dle pana DM zaslouží mimořádnou pozornost a to z několika důvodů :
a) stránku spravuje diabetik, tudíž někdo, kdo osobně ví o co jde
b) stránku spravuje diabetik 1. typu tudíž někdo, kdo je s diabetem v maximálním denním (téměř hodinovém) kontaktu
c) autorka stránky – přestože je diabetik 1. typu – dává na své stránce informační a diskuzní prostor i pro diabetiky 2. typu což je dle názoru pana DM důležité
d) autorka není vedena komerčními zájmy ale snahou vytvořit určitou volnou diabetickou komunitu
e) autorka stránky šla odvážně „se svou kůží na trh“ a založila unikátní stránku diabetika pro diabetiky. Stránku, která je na našem internetu zatím jediná
