Diasvět – o cukrovce aktuálně

Příběh diabetika 1. typu 2. část

5. Můj zásadní přelom!  

Léčba

 6. Můj střet s homeopatií

Základní princip homeopatie

7. Léčba

Květen 2003

Srpen 2004

Listopad 2004

Červenec 2005 Listopad 2005

 5. Můj zásadní přelom
Vážení přátelé. Konečně jsme se po dlouhých útrapách dostali na můj zatím poslední životní mezník. Začalo to přesně 4. května leta páně 2001. Můj dlouholetý (no tak dobře, jen dvouletý) kamarád mě pozval na rande. Ukázal mi mnoho nového, dal mému životu nový smysl, naději. Najednou jsem měla pro koho žít. Měla jsem být pro koho zdravá. Máme spolu spoustu a spoustu a spoustu a spoustu a, no prostě hodně krásných plánů. Chceme cestovat, a kvůli tomu musím být zdravá. Chci si to s ním všechno splnit a chci taky, aby mi přitom bylo dobře, a ne abych měla vysoký cukr, bylo mi špatně a nebo abych měla nějaké vážnější zdravotní problémy. Jakub je moje velikánská podpora. Nebýt jeho, asi bych nedokázala to, co jsem dokázala až do teď. Stále mi pomáhá, stará se o mne, zajímá ho, jak mi je, a když je mi špatně, tak mi nosí inzulín, hladí mě a je stále se mnou, aby mi bylo líp. Má o mě strach a dokonce mě kontroluje, jestli jsem si píchla, najedla se, nebo jestli s sebou mám dost cukru nebo inzulínu. Díky němu se o sebe začínám starat. Jde to těžce, ale jde to. Pomáhá mi a drží mne, když je mi špatně a mám chuť všechno vzdát.
Můj život, postoj k lidem a různým věcem se strašně moc změnil. Cukry si měřím tak často, že mi nestačí ani papírky, ale přesto jde všechno, čeho chci dosáhnout, hrozně pomalu. Začala jsem asi před půl rokem a myslím, že jsem udělala všechno, co jsem mohla a že to má alespoň trochu znatelné výsledky. Snažím se dodržovat životosprávu, mít pohyb, o hodně věcech víc přemýšlím. Pak se je snažím převést do praxe. Je to zatím ještě velmi krátká doba a tak ta teorie zatím ještě převládá nad praxí. Kvůli tomu jsem na začátku psala, že některé věci ještě nedokážu. Proto sháním co nejvíce informací a zároveň se je snažím předávat i ostatním, aby se i oni mohli zdokonalovat, pokud už nejsou mnohem dále.
 

Léčba
Stále ještě nevím, jestli dělám správně, ale zkouším najít metody, jak svou nemoc alespoň trochu zmírnit. Sehnali jsme skvělého homeopata, který mi slíbil, že bych se mohla dostat až na prášky. Stále nevíme, jestli mu můžeme věřit. Nikde se totiž nedozvím nic o alespoň částečně vyléčených diabeticích 1.typu. V této otázce se na Vás všechny obracím s prosbou, jestli o této léčbě víte něco víc, než já. Byla bych moc ráda za každou informaci.
Když jsem dostala cukrovku, jezdili jsme s rodiči k různým biotronikům a „zaručeným“ lidovým léčitelům. Nikdo mi nedokázal pomoci, a tak to mamka po nějaké době vzdala. Rezignovala a já s ní. Jakub se mě snaží přesvědčit, že tu šance je! Pokouším se mu věřit. Ale bojím se zklamání. Už jednou jsem ho zažila.

Stále sháníme informace. Co nejvíce informací o různých druzích medicín, ale nikde se nepíše, jestli ta či ona dokáže či nedokáže cukrovku ne-li vyléčit, tak alespoň zmírnit. Nechci být závislá jen na klasické medicíně – nevyléčitelná. Nikdo o tom nic neví a neporadí, jeli-to správná cesta, či nikoliv. Stále jen tápáme. Já to ale nechci vzdát! A v knihách se člověk nic nedozví. Tradiční medicína zavrhuje čínskou a homeopatii, čínská a homeopatie tradiční medicínu. Nelze je porovnat. Myslím, že na českém trhu je nedostatek knih o diabetu vůbec. To, co existuje, je převážně překlad, který není v ČR aktuální. Nikde jsem se třeba nedozvěděla, jaký máme nárok vůči pojišťovně, práva k úřadům. Škole) Například na vysoké škole není cukrovka jako omluva či úleva vůbec brána v potaz. Jako by neexistovala. S vysvětlením, že pokud nemůžete v plném rozsahu zvládat všechny povinnosti dané školou, neměli by jste vůbec studovat!?! Tak mi to bylo přesně řečeno. Takovíto lidé by podle mého názoru své funkce neměli vůbec zastávat!

zpět na kapitoly

6. Můj střet s homeopatií

Můj přítel mě přesvědčil, že to mám zkusit u homeopata. Jeho tatínek zná prý toho nejlepšího v Čechách. Jeli jsme teda za ním.

 Na první návštěvě si řekl o 1000! korun. No, pro chudého studenta trochu moc, ale co by člověk nedal za své vyléčení. Pak už chtěl naštěstí při dalších návštěvách jen 200. Řekl, že mě dostane na prášky, nebudu muset vůbec píchat! Já mu nevěřila, ale můj přítel ano. Po takové době, kdy Vám lékaři říkají, že se nevyléčíte, jsem na to myslím měla plné právo, nevěřit. Člověk by možná chtěl věřit, že se vyléčí, ale pak, když se to nepovede, je zklamaný. Z toho jsem měla strach. Ale když se opravdu stalo to, co říkal, začínala jsem váhat. Po podání léku jsem měla hladinu cukru vysokou a pak se snížila a já začala píchat až o 7 jednotek denně méně, než na začátku (60 jednotek) Pak se to zas po čase zvýšilo, ale celkově jsem snížila po první návštěvě asi o 2 jednotky denně. Jezdili jsme k němu dál a já začala pomalu věřit. Začínala jsem si říkat, jaký to bude super, jak to všem řeknu, aby se taky mohli vyléčit a vůbec, co budu všechno dělat až budu zdravá.

Tohle všechno mělo ale jeden malinký háček. Doposavadním tempem by ta léčba trvala alespoň 2 roky a to bych si nemohla dovolit! Po každé návštěvě jsem totiž měla týdenní období, kdy jsem měla hodnoty cukru až 20 i výš, které téměř vůbec nešly píchnutým inzulínem snížit. Už teď mám nějaké problémy a ty se mi po půlroční léčbě začaly zhoršovat, takže jsem tuto variantu musela zamítnout a k homeopatovi přestat jezdit.

Základní princip homeopatie

Myslím, že principy homeopatie tu asi popisovat nebudu, na jiné stránce určitě najdete podrobnější a odbornější informace. Jen chci říct, že ač hodně lidí i odborníků těmto lékům říká pouze energie, nemají až tak úplně pravdu. Jsou to vlastně přírodní jedy, např. jed hada nebo rostlin ve velmi malé potenci, zředěné (kapalinou) tak, že by se dalo říct, že už v léku vůbec nejsou. Ale chyba lávky! Tyto léky opravdu účinkujou a každý se o tom dnes už může přesvědčit. Homeopatické léky jsou prodávány i v lékárnách.

zpět na kapitoly

7. Léčba

Stále ještě nevím, jestli dělám správně, ale zkouším najít metody, jak svou nemoc alespoň trochu zmírnit. Sehnali jsme skvělého homeopata, který mi slíbil, že bych se mohla dostat až na prášky. Jezdila jsem k němu asi čtvrt roku a pak jsem to vzdala. Už jsem dál nemohla snášet vy vysoké cukry přes 20, které inzulínem NEšLY srazit. Výsledkem snažení bylo snížení denní dávky inzulínu asi o 3 jednotky. Takže pokud vám mohu doporučit, tak homeopatii NE!!! (PS: ten, kdo si nemyslí, že doktoři znají a vědí všechno, tak mi může napsat. Pokud jste schopni uvěřit i v něco jiného, než v moc lékařů, zkuste to. Bude to dlouhá cesta, ale znám víc lidí, kteří věří, že se tak dá nemoc přemoci. Ale můžete to udělat pouze vy sami).

Když jsem dostala cukrovku, jezdili jsme s rodiči k různým biotronikům a „zaručeným“ lidovým léčitelům. Nikdo mi nedokázal pomoci, a tak to mamka po nějaké době vzdala. Rezignovala a já s ní. Jakub se mě snažil přesvědčit, že tu šance je! Teď už tomu věřím, ale záleží to jen a jen na mě. Nikdo vám nemůže pomoci, pokud to neuděláte sami.

Stále však sháníme informace. Myslím, že na českém trhu je nedostatek knih o diabetu vůbec. A pokud ano, tak se tam člověk nic nedozví. To, co existuje, je převážně překlad, který není v ČR aktuální. Nikde jsem se třeba nedozvěděla, jaký máme nárok vůči pojišťovně, práva k úřadům. Škole. Například na vysoké škole není cukrovka jako omluva či úleva vůbec brána v potaz. Jako by neexistovala. S vysvětlením, že pokud nemůžete v plném rozsahu zvládat všechny povinnosti dané školou, neměli by jste vůbec studovat!?! Tak mi to bylo přesně řečeno. Takovíto lidé by podle mého názoru své funkce neměli vůbec zastávat!

Květen 2003

Od té doby, co je tahle stránka na internetu, mi napsalo hodně lidí. Chtěla bych jim moc poděkovat za odezvu, díky které vím, že jsem tuhle stránku nevytvořila nadarmo. Že alespoň částečně plní svůj účel, a to je dozvědět se o své nemoci co nejvíce. Nebo alespoň vědět, že v tom nejsem rozhodně sám/sama.

A co se změnilo v mém životě?

Za prvé jsem osobně navrhla „tabulku měření“. Případní zájemci ji najdou na konci tohoto odstavce. Podotýkám, že aby přesně plnila svou funkci, musí být v záhlaví bezpodmínečně úvodní věta. Vřele doporučuji, mám to vyzkoušené (ten, kdo má barevnou tiskárnu si poslední slovo nadpisu popřípadě může vytisknout barevně J) Pověste si ji na nějaké dobře viditelné místo, na které se často díváte (třeba na obrazovku televize nebo monitoru J) a úspěch je zaručen! Tímto způsobem se mi podařilo dokopat se k pravidelnému zapisování měření.

 
 

Srpen 2004

V srpnu mi byl měřen glykovaný hemoglobin 6, 8 – což je super. K tomuto stavu jsem se dostala po asi 2,5 letech léčby u mého léčitele, který léčí energií od Boha. Je také možné, že tuto hladinu jsem dosáhla důslednou sebekontrolou. O tu se ale snažím už tak 3 roky, teprve teď jsem dosáhla kýžené hladiny, předtím to bylo asi 7,5, ještě předtím asi 8. A ještě dříve se hladina pohybovala dlouho kolem 10. A upozorňuji, že dávky inzulínu ani typ inzulínu jsem neměnila. Na poslední kontrole, kdy jsem měla hodnotu 6,8, jsem dostala přechodně jinou lékařku, ta se mě snaží ještě více srovnat dávky, mám prý špatné ledviny. To ještě ale chudák neví, že s tak rozkolísaným cukrem, co mám já, je její snaha tak účinná, jako by se snažila jedním zrníčkem převážit pytel obilí. Musím si teď dělat glykemické profily, jeden den si měřit vždy před jídlem a další den vždy hodinu po jídle. Samozřejmě, že jeden den mám po jídle 7, pár dní na to při přibližně stejném množství jídla, inzulínu i pohybu, 15. Stále čekám a věřím, že časem bude můj glykovaný kolem pěti a já třeba přejdu jen na prášky.

 

Listopad 2004

Konečně se mi podařilo říci doktorce, že si nepíchám dlouhodobý inzulín! Výsledkem je 24hodinový lantus glargin, který teď zkouším. Ale řekla bych, že bez moc valných výsledků. Hodnoty cukru jsou s glarginem přibližně stejné, jako bez dlouhodobého inzulínu. Noc se sice trochu zlepšila, už nemusím ráno v 4 hodiny vstávat a píchat si, ale ve dne se mi výsledky měření zdají snad ještě horší. Možná to bude tím, že jsem byla zvyklá si píchat na jídlo vysoké dávky a teď, když jsem je kvůli dlouhodobému inzulínu snížila, je tělo jako drogu přesto vyžaduje. Nevím, nějak tomu zatím nerozumím.

 
 
 

 

Červenec 2005

Ačkoliv si už téměř rok píchám lantus, přesto stále věřím, že se mi ho po čase opět podaří vysadit. Pozitivním výsledkem ale je, že mé hodnoty glykovaného hemoglobinu stále klesají, poslední měření 5,9 (v jistou dobu to bývalo i 14!). Přerušila jsem školu a nastoupila jsem do práce na osmihodinovou pracovní dobu. Můj zaměstnavatel o mé nemoci neví. Snažím se to udržet v tajnosti, neboť se mi už stalo, že na otázku, jaký je váš zdravotní stav, jsem odpověděla, že mám cukrovku, která mi ovšem nebrání v práci. Na to se dotyčná osoba zhrozila, politovala mě a odpověděla, že se ozve. Nemusím jistě dodávat, že to místo, na které jsem se původně výborně hodila, jsem nezískala. Těžko ale někomu dokazovat diskriminaci…Myslím, že tahle obava z diabetu pramení hlavně z nevědomosti, protože cukrovka:a) je těžká nemoc a je s ní tudíž spojeno spousta omezení, neustálé zameškávání v práci, časté stavy bezvědomí či dokonce absolutní neschopnost pracovat.b) je to nevyléčitelná nemoc a tudíž dotyčná osoba na ni jistě umře dříve, než se vůbec stačí zapracovat.Každému tedy musí být jasné, že pokud platí body a i b, uchází se o zaměstnání vlastně již mrtvola. Osmihodinovou pracovní dobu jsem ale na mrtvolu docela zvládla. Pravda, že se v práci opravdu nezastavím, takže když přijdu domů, tak si musím jít tak na hodinku lehnout. Jinak ta mrtvola také plánuje do budoucna mimčo, které je potřeba vychovat, takže umírat se ještě prozatím nechystá:)Můj náhled na cukrovku a její vyléčení se lehce změnil. Brala bych, abych si musela píchat inzulín jen abych pomohla slinivce při jídle, ale aby např. jablko zvládla zpracovat sama. Už téměř nevěřím v úplné uzdravení, i když věřím, že někdo, kdo je duševně „na výši“, by se možná vyléčit mohl. Rozhodně ale vím, že mi můj léčitel dokáže vyléčit pozdní komplikace diabetu, takže budu žít snad ještě hodně dlouho (postižení ledvin se velmi zlepšuje, a to „samo od sebe“, žádné léky neberu).

 

Listopad 2005

 
 

Po pár měsících v práci jsem se konečně odvážila říci, že mám cukrovku. Majitelka firmy ani nemrkla okem, dokonce se vůbec nezeptala, zda si píchám inzulín či zda mám cukrovku od dětství. Vzala to tak, jako bych jí řekla, že dnes je pondělí. Byla jsem celkem překvapená, možná dokonce trochu zklamaná, že jsem nemohla dělat důležitou a vysvětlovat, jak to s cukrovkou je.

Glykémie teď nic moc, protože mám problémy s trávením. Zkusila jsem také levemír (obdobu lantusu), ale nějak mi nesednul. Podezřívám ho dokonce, možná neprávem, že se podílel na vzniku mých problémů s trávením. Ty jsem sice měla již dříve, ale už asi rok jsem byla bez obtíží. Jakmile jsem však začala aplikovat levemír, problémy se okamžitě vrátily. Tak nevím, jestli má někdo podobnou zkušenost.

 

Tabulka měření ke stažení zde (MS Word, 4,0 kB)

Tip: Před návštěvou lékaře doporučuji úvodní větu buď přeložit, nebo nějak jinak zamaskovat:-).

Alternativní tabulka od Ing. Martina Ptáčka zde (MS Exel, 21,0 kB)

 

Sdílet:
Exit mobile version