Výzkumný tým z King’s College v Londýně uvedl, že našel důkazy naznačující, že nedostatek smysluplného spojení s lidmi by mohl zvýšit riziko diagnózy cukrovky 2. typu.
Doporučili, aby se pokus o pomoc lidem při vytváření vztahů s lidmi mohl v budoucnu pomoci vyvinout užitečnou strategii prevence tohoto stavu.
Studie použila údaje od více než 4 000 dospělých ve věku 50 let a starších.
Na začátku období sběru dat v roce 2002 neměli všichni účastníci cukrovku a jejich hladiny glukózy byly považovány za normální.
V letech 2002 až 2017 se však cukrovka 2. typu vyvinulo celkem 264 lidí a jejich úrovně osamělosti zaznamenané na začátku se zdály být významným prediktorem jejich diagnózy.
Hlavní autorka studie Dr. Ruth Hackett z Ústavu psychiatrie, psychologie a neurovědy (IoPPN) na King’s College v Londýně uvedla: „Studie ukazuje silný vztah mezi osamělostí a pozdějším nástupem cukrovky 2. typu. Zvláště zarážející je, že tento vztah je robustní, i když jsou brány v úvahu faktory, které jsou důležité pro rozvoj cukrovky, jako je kouření, příjem alkoholu a glukóza v krvi, jakož i faktory duševního zdraví, jako je deprese.
Studie také prokazuje jasný rozdíl mezi osamělostí a sociální izolací v tom, že izolace nebo samotný život nepředpovídají cukrovku 2. typu, zatímco osamělost, která je definována kvalitou vztahů člověka, ano.
Nová studie též naznačuje, že dlouhé stavy osamělosti by mohly být odpovědí na to, proč u některých lidí vzniká cukrovka 2. typu.
Výzkumný tým z King’s College v Londýně uvedl, že našel důkazy naznačující, že nedostatek smysluplného spojení s lidmi by mohl zvýšit riziko diagnózy cukrovky 2. typu.
Doporučili, aby se pokus o pomoc lidem při vytváření vztahů s lidmi mohl v budoucnu pomoci vyvinout užitečnou strategii prevence tohoto stavu.
Studie použila údaje od více než 4 000 dospělých ve věku 50 let a starších.
Na začátku období sběru dat v roce 2002 neměl nikdo z účastníků cukrovku a jejich hladiny glukózy byly považovány za normální.
V letech 2002 až 2017 se však cukrovka 2. typu vyvinula u celkem 264 lidí a jejich úrovně osamělosti zaznamenané na začátku se zdály být významným prediktorem jejich diagnózy.
Hlavní autorka studie Dr. Ruth Hackett z Ústavu psychiatrie, psychologie a neurovědy (IoPPN) na King’s College v Londýně uvedla: „Studie ukazuje silný vztah mezi osamělostí a pozdějším nástupem cukrovky 2. typu. Zvláště zarážející je, že tento vztah je robustní, i když jsou brány v úvahu faktory, které jsou důležité pro rozvoj cukrovky, jako je kouření, příjem alkoholu a glukóza v krvi, jakož i faktory duševního zdraví, jako je deprese.“
„Studie také prokazuje jasný rozdíl mezi osamělostí a sociální izolací v tom, že izolace nebo samotný život nepředpovídají cukrovku 2. typu, zatímco osamělost, která je definována kvalitou vztahů člověka, ano.“
Dr. Hackett a její tým si nejsou jisti, proč jejich výzkum ukázal, že existuje souvislost mezi osamělostí a cukrovkou 2. typu.
Řekla: „Pokud se pocit osamělosti stane chronickým, pak každý den stimulujete stresový systém a postupem času to vede k opotřebení vašeho těla a tyto negativní změny v biologii související se stresem mohou souviset s vývojem diabetu 2. typu.“
Zdroj: diabetes.co.uk
