Pohádka o cukrovce pro nejmenší děti.
Byl jednou jeden král a ten měl jedinou dceru, princeznu Terezku. Když byla princezna malá, zemřela jí maminka, a tak vyrůstala jen se svým otcem. Celé království mělo princeznu rádo, protože byla krásná,
milá a usměvavá.
Když bylo ale princezně 16 let, začala se měnit. Už nebyla tak usměvavá a milá, jako dříve. Bledla a hubla, měla stále žízeň a vůbec nic ji nebavilo. Byla stále unavená a často musela odpočívat.
Král byl velmi smutný, neboť po smrti jeho ženy byla princezna Terezka jediným jeho potěšením. Dal zavolat slavné doktory, ale nikdo z doktorů nedokázal princeznu vyléčit.
Jedné noci, už to s princeznou vypadalo opravdu špatně, se králi zdál zvláštní sen. V tom snu k němu přistoupila kouzelná babička a řekla mu: „Králi, vím, jak tvé dceři pomoci. Za devatero horami a devatero řekami bydlí u moře jeden chalupník se svým synem Jiříkem. Jedině Jiřík dokáže Terezku vyléčit.“
Král nemeškal a hned ráno poslal královskou družinu, aby Jiříka přivedli. Jeli mnoho dní a mnoho nocí, až dorazili k břehu moře. U něho stála chudá chaloupka a uvnitř chaloupky našli poslové Jiříka. Půjčili mu koně a vydali se zpět na zámek.
Když se zastavili na poslední nocleh, zjevila se ve snu Jiříkovi kouzelná babička a řekla mu, že až se ráno probudí, najde pod polštářem krabičku. Ať ji neotvírá, nikomu neukazuje a až přijde ke králi, ať si vymíní, že musí být s princeznou o samotě.
Stalo se, jak babička předpověděla. Ráno našel Jiřík pod polštářem zlatou krabičku. Schoval si ji pod halenu a brzy se skutečně dostal až před krále.
Královi se Jiříkův požadavek, aby mohl být s princeznou sám, vůbec nelíbil, ale co měl dělat. Nakonec tedy svolil. Slíbil, že pokud Jiřík princeznu dokáže vyléčit, dostane ji za ženu a s ní půlku království.
Jiřík přistoupil k bledé, spící princezně a jakmile ji uviděl, hned se do ní zamiloval. Otevřel krabičku a v ní uviděl zlatou stříkačku a na ní nápis „Inzulín“. Nejprve se udivil, co v krabičce našel, ale pak princezně rychle píchnul lék do její štíhlé ruky.
Nejprve se nic nedělo, ale pak se princezna začala probouzet, otevřela oči a usmála se na Jiříka. A tu najednou, kde se vzala, tu se vzala, stojí v místnosti kouzelná babička. „Jiříku,“ povídá mu, „tuhle stříkačku si nech, to je zázračná stříkačka. Bude vždy plná a Terezce odteď musíš pravidelně píchat inzulín, aby neumřela. Od teď také princezna nesmí mlsat sladké a na hostinách se už nikdy nesmí přejídat. Jinak znovu onemocní.“ Když to babička dořekla, usmála se na Terezku i na Jiříka a zmizela.
Když se po několika dnech princezna úplně uzdravila, nechal král vystrojit slavnou svatbu, na které se nejedl ani jediný sladký dort a jestli neumřeli, žijí Terezka s Jiříkem šťastni až dodnes.
