Experimentální lék teplizumab ukazuje příslib oddálení progrese diabetu 1. typu u nově diagnostikovaných osob.
Ve studii se u 513 pacientů s diabetem 1. typu, s tímto lékem sice nepodařilo dosáhnout jeho hlavního cíle: výrazně zlepšit kontrolu krevního cukru a snížit množství aplikovaného inzulínu, podařilo se ale zachovat funkci vlastního těla produkovat inzulín v beta buňkách ve slinivce. Vyplívá to ze zprávy Nicole Sherry, ředitelky Diabetického centra při nemocnici v Bostonu.
„Zachování vlastní funkce beta buněk je mnohem lepší než se spoléhat na iaplikovaný nzulín,“ říká Kevan Herold, endokrinolog z Yale University, který se chystá na další studie s teplizumabem.“Beta buňky musí produkovat správné množství inzulínu na správném místě a ve správný čas,“ řdodává. „Vypnou se, pokud je nepotřebujete, a zapnou se, když to potřebujete.“
Sherry a Herold jsou konzultanti MacroGenics, která vyvíjí teplizumab.
Teplizumab a srovnání s placebem
Do studie byli zapojeni lidi ve věku 8 – 35 let, kteří byli diagnostikováni s diabetem 1. typu více než 12 týdnů před vstupem do studie.
Pacienti dostali infuzi – buď placebo nebo jeden ze tří režimů s teplizumabem. Po šesti měsících léčby byl celý proces opakován.
Po jednom roce mělo podobné procento lidí v každé skupině – cca 20% – lepší kontrolu krevního cukru a potřebovali méně inzulínu. Ale 5% účastníků, kteří obdrželi teplizumab, nepotřebovali inzulín na konci jednoho roku vůbec., narozdíl od skupiny s placebem
Další průzkum ukázal, že 40% pacientů, kteří obdrželi nejvyšší dávku léku, mělo lepší uchování funkce beta-buněk, ve srovnání s 28% pacientů ve skupině s placebem.
U mladších pacientů, a to zejména děti ve věku 8 až 11 let, měla léčba největší úspěch. Ten byl také zaznamenán u pacientů, kteří zahájili léčbu dříve – do šesti týdnů od stanovení diagnózy.
Teoreticky tedy platí, že čím dříve je odán lék, tím více beta buněk je možné zachránit. U diabetu 1. typu obvykle trvá asi tři roky, než se buňky stanou natolik poškozené, že pacient vyžaduje léčbu inzulínem.
Možné vedlejší účinky
Téměř všichni (99%) pacienti v obou skupinách zažili nějaký druh nežádoucích účinků. Mezi nejběžnější vedlejší účinky u lidí s teplizumabem byly přechodné mírné až středně těžké vyrážky (53% vs 20% placebo). Míra závažných nežádoucích účinků byla podobná u obou skupin – 10% pacientů teplizumab a 9% na placebo.
Celkem 4% pacientů v teplizumabem moselo přestat užívat lék kvůli nízkému počtu bílých krvinek a zvýšení jaterních enzymů (oproti 2% ve skupině s placebem).
V úvodníku doprovodné studie píše Jean-Francois Bach, z Descartovy univerzity v Paříži ve Francii, že výsledky jsou povzbuzující, ale byly založeny především na neplánované analýze poté, co byla studie dokončena. Je třeba dalších studií s využitím mírně vyšší dávky teplizumabu dříve po stanovení diagnózy, dodává.
„V ideálním případě by diabetes mellitus 1. typu byl léčen teplizumabem během několika dní po stanovení diagnózy, v porovnání s několika týdny nebo měsíci, jak je tomu nyní,“ píše Bach.
Zdroj: Web MD
