Jedinci s diabetem 1. typu kontrolují hladinu cukru v krvi užíváním inzulínu. Aby to zvládli správně, musí si své hladiny měřit několikrát denně.
Mohou to udělat buď pícháním do konečků prstů, nebo nošením kontinuálního monitoru glukózy. Nízká hladina cukru v krvi, hypoglykémie a diabetická ketoacidóza jsou běžné problémy diabetu 1. typu.
Dr Daniel Gilada byl diagnostikován s cukrovkou 1. typu téměř před 20 lety na střední škole. Řekl: „Cítil jsem se tak špatně, že se to stalo mou novou normou.
„Diabetes je v každém rozhodnutí, které uděláte, od chvíle, kdy se probudíte, až do chvíle, kdy jdete spát.“
Mezitím byl tento stav diagnostikován Marlaině Goedelové ve věku pěti let. Nyní, je jí 30 let, řekla: „Narazila jsem autem do cihlové budovy, než jsem měla při řízení diabetický záchvat.
„Moje drahá polovička, se kterou jsem byl 16 let, mě musela zvednout z postele, protože [má hladina cukru v krvi] mi ve spánku spadla víckrát, než dokážu spočítat.“
Dodala: „Moje dcera mě musela pomoci zvednout z podlahy v kuchyni a dát mi něco k pití, protože mi klesla hladina cukru v krvi.“
Marlaina nyní již nepoužívá inzulín a doktor Gilada výrazně snížil jeho používání díky lékařskému průlomu, který by mohl změnit prostředí péče o diabetes 1.
Oba byli součástí klinické studie, která jim umožnila podstoupit transplantaci buněk ostrůvků. Klinická studie hodnotí účinnost experimentální terapie po transplantaci buněk ostrůvků.
Podle údajů ze studie jsou první dva účastníci nyní na inzulínu nezávislí a mají standardní hladiny HbA1c, zatímco třetí snížil spotřebu inzulínu zhruba o 60 % tři dny po transplantaci buněk ostrůvků.
Lidé, kteří podstoupili transplantaci buněk ostrůvků, mají v současné době po proceduře léky proti odmítnutí, ale tento lék může být pro transplantované buňky toxický.
Transplantace buněk ostrůvků zahrnuje extrakci buněk ostrůvků ze slinivky břišní zemřelého dárce a jejich implantaci do jater někoho s diabetem 1. typu. Buňky napuštěné infuzí se usadí do těchto malých krevních cév a začnou produkovat inzulín.
Jedinci s diabetem 1. typu jsou závislí na vnějších zdrojích inzulínu, protože jejich buňky produkující inzulín ve slinivce byly zničeny autoimunitní reakcí.
Léky, které potlačují imunitní systém jedince, jsou povinné po transplantaci buněk ostrůvků, aby tělo příjemce nemohlo odmítnout.
Tegoprubart, nová monoklonální protilátka, je v současné době testována ve studii, do které jsou zapojeny Marlaina a Dr Gilada.
Pokud bude úspěšná, tegoprubart nahradí staré antirejekční léčivo, které může být toxické pro transplantované buňky.
Tegoprubart, vyráběný společností Eledon Pharmaceuticals, je umělá výzkumná monoklonální protilátka anti-CD40L.
Funguje tak, že oklame imunitní systém, aby rozpoznal transplantát jako „já“, aby se vyhnul imunitnímu odmítnutí.
„Jsou to potenciálně první lidské případy nezávislosti na inzulínu dosažené pomocí terapie monoklonálními protilátkami anti-CD40L bez použití takrolimu, současného standardu péče o prevenci odmítnutí transplantátu,“ uvedli autoři.
První výzkumník Dr Piotr Witkowski řekl: Tato data jsou dalším krokem v našem úsilí dosáhnout cesty k funkční léčbě diabetu 1.
Doktorka Gilada řekla: „Už 19 let jsem se necítila tak normálně. Máte tuto každodenní obnovu, tuto každodenní energii, motivaci, jakkoli tomu chcete říkat, z pomoci někoho jiného.“
Marlaina řekla: „Všichni jsme velmi šťastní, upřímně, že se už nemusíme bát. Můžeme dýchat. Nenáviděl jsem, jak se o mě všichni pořád bojí a chtějí vědět, kde jsem a co dělám. Bylo to tak osvobozující a osvobozující, upřímně. Nikdo by s tou nemocí neměl žít a teď to vím ještě víc.“
Zdroj: diabetes.co.uk
