Zamyšlení nad nemocemi lidí a jejich vzhledem.Nedávno mě napadla jedna zajímavá věc. Dovedla mě k tomu jedna má kamarádka, taky diabetička. Potkávám se s ní ve městě a kromě mě jen několik málo lidí ví, že má cukrovku. Vypadá totiž úplně normálně. Jako normální holka (no, taky nevidím důvod, proč by neměla vypadat normálně). A to je právě ono. Kolem nás prochází spousta lidí, kteří se svým vzhledem ani chováním nijak nevymykají. A přece. Jen kolik z lidí,
které denně potkáte, jsou diabetici 1. typu? (Dvojkařů je mnoho, tady je situace spíše opačná). Co třeba támhleta štíhlá, upravená blondýnka. Nebyla jí třeba před dvěma lety dokonce transplantována nová slinivka?
Například takový starý, 60. letý člověk, pokládá za vrcholně neslušné, když ho mladý, zdravý mladík nepustí v autobuse sednout. Ale co když má ten 15 letý puberťák cukrovku a je mu zrovna špatně, protože má hypo- nebo hyperglykémii? Na toto téma jsem napsala povídku…
Normální holka
Sedím na zastávce autobusu. Za mnou je Kaufland. A u něho spousta důchodců s taškami. Je 11 hodin dopoledne. Právě před dvěma minutami mi ujel bus. Čekám tu sama. Tu přichází první důchodce se silonovou taškou, narvanou jídlem. Za ním přicházejí další. S jednou taškou, se dvěma, jedna paní je jimi doslova ověšena. Téměř se pod nimi ztrácí. Autobus přijíždí k zastávce. Nedočkaví důchodci se hrnou dopředu. Paní s taškami se také snaží, aby se mezi prvními dostala do autobusu. Nedaří se jí to. Stojím vedle ní.
„Nemohla by jste mi s těmi taškami pomoct, slečno?“ ptá se ta paní, když už jsou skoro všichni uvnitř, pohodlně usazeni na sedadlech.
Odmítnout nemůžu. To se přece nedělá! S největším sebezapřením vytáhnu všechny tři tašky do autobusu. Paní vyběhne docela svižně po schodech a posadí se na poslední sedadlo. Její bohatství stojí už v poklidu vedle ní.
Pokorně se chytnu tyče. Je mi blbě! Paní požádala o pomoc mladou, zdravou, svěží slečnu, která má cukr v krvi někdo kolem 30 a v moči ketony. Ta slečna si jen zapomněla píchnout svou obvyklou dávku inzulínu. Jsem zdravá, svěží slečna s cukrovkou. Poznáte to?
Vystoupím z autobusu a jdu do školy kus pěšky. Kolem mě prochází jedna zdravá, štíhlá, velmi upravená paní. Pak jeden kluk s fotbalovým míčem v ruce. Co když mají nějakou závažnou nemoc, na kterou brzy zemřou? Ptám se v duchu.
Zdravím se s kamarádkou. Znám ji teprve půl roku. Poznala jsem ji při badmintonu. Krátce poté jsem ji potkala na kontrole na diabetologii. Je jí teprve 24 let, cukrovku má od 1 roku. Její ledviny to už ale vzdaly. Zítra jede na dialýzu. Zdravá, sportovně založená holka.
Zahýbám za roh a jsem už téměř u cíle. Sem chodíme já a Lenka, obě normální, zdravé holky, do školy.
Právě teď procházím kolem Vás. Poznáte mě?
