Inzulín by mohl být brzy užíván v prášcích…
Čínští vědci informovali o tom, že peptidový hormon zabalili do nanočástic tak, že prošel střevy bez poškození až do krve.
Peptidové hormony jako inzulín musejí být do těla vpraveny injekcí, neboť jsou natráveny nejprve slinami a poté žaludečními kyselinami. Nakonec jsou rozloženy výměšky slinivky břišní. Kapsle odolné proti žaludečním kyselinám dokáží dopravit účinnou látku sice do tenkého střeva, avšak poslední krok přes sliznici musí zdolat sama, čemuž všudypřítomné enzymy zabraňují. Inzulín je rozpustný ve vodě a bez speciálních transportních molekul nedokáže projít dvojitou lipidovou membránou buněk.
Řešení tohoto problém se zdá být řešitelné pomocí tzv. nanočástí, do kterých by byl inzulín zabalen. Zde jsou nejen v bezpečí proti trávicím sekretům, částice dokonce dokáží inzulín transportovat až do sliznice. Skrz buňky však již neprostupují. Vědci by proto chtěli otevřít cestu do krve pomocí elektrických nábojů.
Toto však není pouze teorie. Vědcům se již podařilo vytvořit takové nanočásti, které by dokázaly inzulín transportovat. Tyto nanočástice se skládají z Chitosanu a Poly-Gama-Glutamin-kyselin. Chitosan chrání částice zvenčí, Gama-Glutamin-kyseliny tvoří matrix 1), na kterou může být připojena inzulínová molekula.
Čínským vědcům se podařilo vytvořit nanočástice ve velikosti 100 – 150 nanometrů, které naplnily hormonem a mohli zaručit, že „náklad“ bude později uvolněn.
Pokusy již byly úspěšně testovány na zvířatech.
Inzulínová tableta je však zatím „hudbou budoucnosti“. V dalším kroku musejí vědci vyzkoumat kinetiku uvolňování inzulínu z nanočástic. Aby se zabránilo hypoglykémiím, musí být vstřebané množství při každé stejné dávce inzulínu stejné. Toto však může být při velikosti tenkého střeva a různých faktorů základním problémem.
1) Matrix je základní cytoplazmická substance buňky obklopující buněčné organely a částice obsahující rozpustnou ribonukleovou kyselinu a enzymy
podle: www.diabetes-austria.com
