Výzkum odhalil, že „hodiny stárnutí“ spermií by mohly být biomarkerem k předpovědi, jak dlouho může páru trvat, než otěhotní.
Vědci z lékařské fakulty Wayne State University také zdůraznili, že klíčovou roli v úspěchu reprodukce hraje mužský partner.
Dr. J. Richard Pilsner, hlavní autor studie, vysvětlil: „Chronologický věk je významným determinantem reprodukční schopnosti a úspěchu u párů pokoušejících se otěhotnět, ale chronologický věk nezapouzdřuje kumulativní genetické a vnější – environmentální podmínky – faktory, a tedy slouží jako zástupné měřítko ‚skutečného‘ biologického stáří buněk.“
Pokračoval: „Výsledky kvality spermatu s využitím pokynů Světové zdravotnické organizace se používají k hodnocení mužské neplodnosti po desetiletí, ale zůstávají špatnými prediktory reprodukčních výsledků. Schopnost zachytit biologický věk spermií tedy může poskytnout novou platformu pro lepší posouzení mužského příspěvku k reprodukčnímu úspěchu, zejména u neplodných párů.“
Epigenetické stárnutí spermií je definováno jako biologické stárnutí spermií, které nelze zaměňovat s chronologickým stárnutím spermií.
Studie se zúčastnilo 379 mužských partnerů párů, kteří přestali užívat antikoncepci, aby otěhotněli.
Výsledky zjistily, že u párů s mužskými partnery ve starších kategoriích epigenetického stárnutí spermií byla o 17 % nižší kumulativní pravděpodobnost otěhotnění po roce.
Vědci si také všimli, že muži, kteří kouřili, měli vyšší epigenetické stárnutí spermií.
Dr. Pilsner věří, že výsledky ukazují, že vyšší epigenetické stárnutí spermií je spojeno s tím, že páru – který nepodstupuje léčbu neplodnosti – trvá déle otěhotnět, a je spojeno s páry, které otěhotněly, s kratší gestací.
Tým tvrdí, že souvislost mezi epigenetickým stárnutím spermií a pravděpodobností otěhotnění a zpomalením nebo zvrácením tohoto stárnutí konkrétním životním stylem a/nebo farmakologickými intervencemi ospravedlňuje potřebu dalšího výzkumu na toto téma.
Je také důležité identifikovat možný účinek epigenetického stárnutí spermií na zdraví a vývoj dětí, protože u starších otců existuje větší riziko, že budou mít děti s nepříznivými neurologickými výsledky.
Nedávná studie naznačuje, že nová technika, která měří stáří spermií, by mohla předpovědět šance na úspěch otěhotnění.
Výzkum odhalil, že „hodiny stárnutí“ spermií by mohly být biomarkerem k předpovědi, jak dlouho může páru trvat, než otěhotní.
Vědci z lékařské fakulty Wayne State University také zdůraznili, že klíčovou roli v úspěchu reprodukce hraje mužský partner.
Dr. J. Richard Pilsner, hlavní autor studie, vysvětlil: „Chronologický věk je významným determinantem reprodukční schopnosti a úspěchu u párů pokoušejících se otěhotnět, ale chronologický věk nezapouzdřuje kumulativní genetické a vnější – environmentální podmínky – faktory, a tedy slouží jako zástupné měřítko ‚skutečného‘ biologického stáří buněk.“
Pokračoval: „Výsledky kvality spermatu s využitím pokynů Světové zdravotnické organizace se používají k hodnocení mužské neplodnosti po desetiletí, ale zůstávají špatnými prediktory reprodukčních výsledků. Schopnost zachytit biologický věk spermií tedy může poskytnout novou platformu pro lepší posouzení mužského příspěvku k reprodukčnímu úspěchu, zejména u neplodných párů.
Epigenetické stárnutí spermií je definováno jako biologické stárnutí spermií, které nelze zaměňovat s chronologickým stárnutím spermií.
Studie se zúčastnilo 379 mužských partnerů párů, kteří přestali užívat antikoncepci, aby otěhotněli.
Výsledky zjistily, že u párů s mužskými partnery ve starších kategoriích epigenetického stárnutí spermií byla o 17 % nižší kumulativní pravděpodobnost otěhotnění po roce.
Vědci si také všimli, že muži, kteří kouřili, měli vyšší epigenetické stárnutí spermií.
Dr. Pilsner věří, že výsledky ukazují, že vyšší epigenetické stárnutí spermií je spojeno s tím, že páru – který nepodstupuje léčbu neplodnosti – trvá déle otěhotnět, a je spojeno s páry, které otěhotněly, s kratší gestací.
Tým tvrdí, že souvislost mezi epigenetickým stárnutím spermií a pravděpodobností otěhotnění a zpomalením nebo zvrácením tohoto stárnutí konkrétním životním stylem a/nebo farmakologickými intervencemi ospravedlňuje potřebu dalšího výzkumu na toto téma.
Je také důležité identifikovat možný účinek epigenetického stárnutí spermií na zdraví a vývoj dětí, protože u starších otců existuje větší riziko, že budou mít děti s nepříznivými neurologickými výsledky.
„Existuje kritická potřeba nových měřítek mužské plodnosti pro hodnocení celkového reprodukčního úspěchu mezi páry v obecné populaci. Tato data ukazují, že naše epigenetické hodiny spermií mohou tuto potřebu splnit jako nový biomarker, který předpovídá úspěch těhotenství u párů, které nehledají léčbu neplodnosti. Zatímco chronologický věk obou partnerů zůstává významným prediktorem reprodukčního úspěchu, naše hodiny pravděpodobně rekapitulují vnější i vnitřní faktory, které řídí biologické stárnutí spermií,“ řekl Dr. Pilsner.
Zdroj: diabetes.co.uk
