Tým, který stojí za těmito zjištěními, tvrdí, že omezení hry pramení z „dobrých úmyslů, které rodiče zanesli příliš daleko“, protože rodiny jsou předmětem stále většího množství zpráv o zajištění bezpečnosti dětí a většího důrazu na školní výsledky.
Výzkum provedli tři významní specialisté na dětský vývoj, kteří říkají, že zhoršující se duševní zdraví dětí se k nám „postupně vkrádá, v průběhu desetiletí“.
Nyní volají po politických změnách, které zajistí, že děti a mladí lidé budou mít více příležitostí k nezávislé činnosti, mimo dohled a kontrolu dospělých.
Vědci tvrdí, že zbavení nezávislosti dětí má dopad na jejich duševní zdraví a přispělo k nárůstu deprese, úzkosti a sebevražd.
V Americe bylo duševní zdraví dětí a dospívajících prohlášeno za národní stav nouze v roce 2021. Ačkoli se předpokládá, že za rostoucím problémem stojí mnoho faktorů, tento nejnovější výzkum zdůraznil roli ‚dětské hry‘.
Spoluautor Dr. David F. Bjorklund, profesor na katedře psychologie na Floridské atlantické univerzitě, řekl: „Rodiče dnes pravidelně dostávají zprávy o nebezpečích, která mohou potkat děti bez dozoru, ao hodnotě dobrých výsledků ve škole.
„Ale málo slyší protichůdná sdělení, že mají-li děti vyrůstat dobře přizpůsobené, potřebují stále více příležitostí k samostatné činnosti, včetně samostatné hry a smysluplných příspěvků do rodinného a komunitního života, což jsou známky toho, že jsou důvěryhodný, zodpovědný a schopný. Potřebují mít pocit, že se mohou efektivně vypořádat se skutečným světem, nejen se světem školy.
„Hlavní kategorií samostatné činnosti, zejména pro malé děti, je hra. Výzkumy, stejně jako každodenní pozorování, ukazují, že hra je přímým zdrojem dětského štěstí.“
Autoři studie říkají, že účast na „rizikových“ hrách, jako je lezení vysoko na stromy, a činnosti, které podněcují osobní zodpovědnost, může pomoci rozvíjet sebevědomí a snížit riziko budoucí úzkosti, ale děti dostávají méně příležitostí zapojit se do těchto druhů činností.
Studie také zdůraznila, že děti a teenageři tráví více času ve škole a domácími úkoly, přičemž průměrný školní rok se mezi lety 1950 a 2010 v Americe zvýšil o pět týdnů.
Domácí úkoly pro malé děti jsou navíc nyní častější ve srovnání s předchozími desetiletími. To je navíc ke zkrácení přestávek během školního dne.
Dr Bjorklund řekl: „Na rozdíl od jiných krizí, jako je epidemie COVID, se k nám tento pokles nezávislé aktivity, a tím i duševní pohody u dětí, vkrádal postupně, během desetiletí, takže si toho mnozí sotva všimli.
„Navíc, na rozdíl od jiných zdravotních krizí, tato není důsledkem vysoce nakažlivého viru, ale spíše výsledkem dobrých úmyslů zanesených příliš daleko – záměrů chránit děti a poskytovat to, co mnozí považovali za lepší (interpretované jako více) školní docházku, jak ve skutečných školách, tak mimo ně.“
Zdroj: diabetes.co.uk