Výzkum vědců z univerzity v Ženevě naznačuje, že zlepšení zvládání emocí pomocí metod, jako je meditace, by mohlo pomoci snížit stárnutí mozku.
Tým se rozhodl prozkoumat, co se děje s mozkem poté, co je vystaven emocionálnímu podnětu – jak mozek přechází z jedné emoce na druhou, jak se vrací do původního stavu a co se děje s mozkem v důsledku špatného řízení emocí.
Předchozí výzkumy ukázaly, že pro duševní zdraví je prospěšné, když má někdo schopnost rychle měnit emoce, zatímco ti, kteří zůstávají ve stejném emočním stavu po dlouhou dobu, mají větší riziko rozvoje deprese.
Tato nejnovější studie umožnila výzkumníkům analyzovat aktivaci mozku, když je vystaven utrpení druhých, se zaměřením na mladší a starší dospělé.
Spoluředitel výzkumu, profesor Patrik Vuilleumier z Ústavu základních neurověd na lékařské fakultě a ze Švýcarského centra pro afektivní vědy na univerzitě v Ženevě, vysvětlil: „Naším cílem bylo zjistit, jaké mozkové stopy zůstávají po sledování emocionálních scén za účelem vyhodnocení reakce mozku a především jeho mechanismů obnovy. Zaměřili jsme se na starší dospělé, abychom identifikovali možné rozdíly mezi normálním a patologickým stárnutím.“
V rámci studie účastníci sledovali televizní záběry lidí, kteří prožili přírodní katastrofu nebo jinou znepokojivou situaci, přičemž MRI byla použita k analýze mozkové aktivity dobrovolníků.
Jednu skupinu tvořili lidé ve věku nad 65 let, druhou tvořili lidé ve věku kolem 25 let. Stejného experimentu se účastnila i další skupina starších dospělých.
První autor Sebastian Baez Lugo řekl: „Starší lidé obecně vykazují jiný vzorec mozkové aktivity a konektivity než mladší lidé. To je zvláště patrné na úrovni aktivace sítě výchozího režimu, mozkové sítě, která je vysoce aktivovaná v klidovém stavu. Jeho činnost je často narušena depresí nebo úzkostí, což naznačuje, že se podílí na regulaci emocí.“
„U starších dospělých, část této sítě, zadní cingulární kůra, která zpracovává autobiografickou paměť, vykazuje nárůst svých spojení s amygdalou, která zpracovává důležité emocionální podněty. Tato spojení jsou silnější u subjektů s vysokým skóre úzkosti, s přežvykováním nebo s negativními myšlenkami.“
Zjistilo se, že starší lidé se více zaměřují na pozitivní aspekty a pravděpodobněji regulují své emoce ve srovnání s mladšími lidmi. Změny ve spojení mezi dvěma částmi mozku ukazují odklon od normálních procesů stárnutí, zesílený u těch, kteří projevují více negativních a úzkostných emocí.
Sebastian Baez Lugo řekl: „Je to špatná emoční regulace a úzkost, která zvyšuje riziko demence, nebo naopak? stále nevíme. Naše hypotéza je, že úzkostnější lidé by neměli žádnou nebo menší schopnost citového odstupu. Mechanismus emoční setrvačnosti v souvislosti se stárnutím by se pak dal vysvětlit tím, že mozek těchto lidí zůstává ‚zamrzlý‘ v negativním stavu tím, že utrpení druhých dává do souvislosti s jejich vlastními emocionálními vzpomínkami.“
Zdroj. diabetes.co.uk
