Pro diabetiky 2. typu, u nichž selhala terapie orálními antidiabetiky, je vhodná kombinovaná terapie inzulínem a antidiabetiky. Správně zvoleným typem inzulínu a „prášků“ totiž můžeme vyrovnat glykémii přesně tam, kde se nám ji nedaří srovnat léčbou antidiabetiky. Existuje více možností kombinace inzulínu a prášků, pokud by měl někdo zájem se o kombinacích dozvědět více, ať mi klidně napíše.
Indikace pro nasazení kombinované terapie:
– selhání orálních antidiabetik, zvláště při kombinaci dvou a více preparátů
– selhání léčby pouze inzulínem
Aby byla kombinovaná terapie efektivní, je třeba zvážit spoustu hledisek, např. jakého cíle je třeba dosáhnout, životní styl a váha pacienta, druh a reakce na předešlou léčbu apod.
Terapie při selhání léčby orálními antidiabetiky
(podle: www.diabetes-world.net“ Durchführung bei Versage der oralen Monotherapie“) 21. 1. 2003
Pokud selže terapie orálními antidiabetiky, je nutné nasadit terapii inzulínem. Existují 3 možnosti:
1. krátkodobý inzulín k jídlu
2. míchaný inzulín před snídaní anebo před večeří“
3. dlouhodobý inzulín na noc
Při dominanci hyperglykémie po jídle nebo u velmi obézních pacientů by měl být nasazen krátkodobý inzulín před jídlem. Dávka inzulínu by měla být podle váhy 4-8 jednotek před snídaní a tato dávka by neměla být zvýšena dříve než po 1, nejlépe 2 týdnech, protože zlepšení se projevuje až po delší době. Při včasném nasazení inzulínu je jediná dávka před snídaní většinou dostatečná. Zvyšování dávky by mělo být prováděno po 2 jednotkách. Jen u pacientů, u kterých se vyskytují i přes dostatečnou dávku inzulínu před snídaní hyperglykémie i po obědě či po večeři by měl být inzulín aplikován i před dalšími jídly.
Při dominanci hyperglykémie nalačno se převážně ordinuje dlouhodobý inzulín ve 22 hodin, přičemž se upřednostňují inzulínová analoga, např. lantus glargin. Při aplikaci ostatních inzulínů nastává max. účinek inzulínu po čtyřech až šesti hodinách, přičemž hrozí riziko hypoglykémie. Při glarginu dosahuje inzulín max. účinku po 6-12 hodinách, čímž je docíleno působení ještě ráno. Tím se zabrání produkci glukózy z jater. Riziko hypoglykémie je též tedy nižší. Začínáme na 6-8 jednotkách a zvýšení o 2 jednotky by mělo následovat až po 1-2 týdnech.
Protože se dalšímu rozvoji diabetu nedá zabránit, je při každém typu terapie nezbytné dávku inzulínu zvyšovat. To znamená aplikovat si inzulín před každým jídlem, někdy dokonce i před spaním. Je též možné nasadit terapii s míchaným inzulínem, kdy se píchá dávka inzulínu dvakrát denně. Ale ani při vysokých dávkách inzulínu se nedoporučuje vynechat terapii antidiabetiky, neboť po jejich vysazení se potřeba inzulínu prudce zvyšuje. Někdy je třeba kombinovat i více typů antidiabetik.
U pacientů s nadváhou se preferují medikamenty, které snižují glykémii bez podpory vlastní tvorby inzulínu, jako např. Metformin zvláště v kombinaci s krátkodobým inzulínem. U štíhlých pacientů se kombinují medikamenty podporující tvorbu inzulínu spolu s dlouhodobým inzulínem. I zde však mohou být smysluplně nasazeny jako doplněk medikamenty snižující inzulínovou rezistenci jako Metformin.
Studie LAPTOP prokázala, že pro diabetiky 2. typu je nejvhodnější kombinovaná terapie dlouhodobým inzulínem a tabletami
(podle:www.diabetes-world.net „Typ-2-Diabetes: BOT und CT im Vergleich“)
12. 10. 2004
Při jedné studii byli zkoumání diabetici 2. typu, kteří se léčí kombinovaným inzulínem (dlouhodobý i krátkodobý inzulín v jedné dávce) a diabetici léčeni antidiabetiky a dlouhodobým inzulínem (364 pacientů z 11 zemí). Zjistilo se, že terapie s tabletami a inzulínem má ve všech ohledech převahu: látková výměna byla vyrovnanější, neboť při této terapii se vyskytovalo méně hypoglykémií a také k menšímu váhovému přírůstku. V neposlední řadě se ušetří nejen inzulín, ale i testovací proužky. Velkým kladem při této terapii je dlouhodobý inzulín lantus glargin, který dokázal snížit u téměř poloviny pacientů (45%) HbA1c pod 7% a také nezpůsobuje noční hypoglykémie.
