Uvažujete o pumpičce? Nevíte, zda do toho? Tento článek vám možná poradí…
Spontánní sportovní činnosti, střídající se období práce, spánku a plánovaná strava – na to vše by měl myslet diabetik, který chce být dobře kompenzovaný. V mnoha případech to ale není tak jednoduché. Zde umožňuje pumpička vysokou flexibilitu. Pro tento nový způsob terapie hovoří ale i medicínské důvody. Základním předpokladem je ale motivace pacienta. Kromě toho existují jistá zdravotní rizika, které musejí být zvážena.
Častým důvodem pro změnu inzulínové terapie bývá přání pacienta, který si přeje větší flexibilitu či špatná kompenzace cukrovky. Zde několik příkladů: při spontánní sportovní činnosti může být basální inzulín aktuálně redukován, což není u běžné terapie, kdy si pacient píchne basální inzulín ráno a večer, dobře možné. Toto se hodí i v zaměstnání, např. při práci na směny či při častých obchodních cestách. Při pumpičkové terapii můžeme také dávky inzulínu nastavit přesně podle biorytmu každého člověka. S pumpičkou je možné i delší ranní vyspávání tak jako volnější režim stravování. Mnoha pacientům se líbí i nenápadná aplikace inzulínu kanylkou, která je zavedena neustále pod oblečením do těla. Další nespornou výhodu je možnost dálkového ovládání pumpičky.
Medicínské přednosti pumpičkové terapie
Vedle zlepšení kvality života řeší pumpička i tzv. „dawn“- fenomén, při kterém se objevují ranní vysoké cukry. S pumpičkou se objevují méně často hypoglykémie, spojené s poruchami vnímání nízkého cukru), většina diabetiků sníží i svou potřebu inzulínu a hodnoty glykovaného hemoglobinu HbA1c se sníží průměrně o 0,5 %. Nejdůležitějším bodem, který mluví proti klasické inzulínové terapii, je možnost individuální terapie pro každého diabetika.
Rizika pumpičkové terapie
K nejdůležitějším rizikům patří rychlejší rozvoj ketoacidózy1), neboť při této terapii si pacient nepíchá žádný depotní (dlouhotrvající) inzulín a pokud se nějakým způsobem přeruší dodávka inzulínu, dochází velmi rychle k hyperglykémii s následnou ketoacidózou. Příčinou může být ucpání kanylky (část pumpičky, která vede inzulín do těla), nepovšimnuté vypadnutí kanylky, vybití baterií, prázdná ampulka nebo netěsné místo v kanylce či ve spojení. Tyto problémy mohou být však minimalizovány díky alarmu, přes intenzívní školení diabetiků či častou kontrolou cukru (což v ČR, jak jistě víte, není možné!!!). Tak pacient např. ví, že pokud hladina jeho krevního cukru nevysvětlitelně stoupne nad určitou výšku, musí si vyměnit kanylku od pumpičky.
Dalším problémem bývá infekce způsobená kanylkou, která se vyskytuje asi u 10% „pumpičkářů“. Ve většině případů je ale možné infekci vyléčit lokální terapií.
