Tým z univerzity v Adelaide si myslí, že jed, nacházející se v zadních končetinách ptakopyska, může potenciálně pomoci vyvinout nové léky na cukrovku.
Samec ptakopyska má na zadní noze jedovou žlázu (je umístěná v stehenní části zadní končetiny), kde je jed schopný ublížit i lidem. Vzhledem k tomu, že je tato vlastnost tak jedinečná, učinila savce – symbolu Austrálie – důležitý předmět v mnoha výzkumných studiích zaměřených na evoluční biologii.
Metabolický hormon glukagonu podobný peptid (GLP-1), normálně sekretovaný ve střevě lidí i zvířat, byl nalezen ve zvířecím jedu stejně jako v jeho střevě. Role hormonu pomáhá stimulovat inzulín a snižovat hladinu glukagonu po jídle a zároveň potlačuje chuť k jídlu. Tyto vlastnosti umožňují modifikované formě GLP-1 stát se běžně užívanou léčbou pro cukrovku 2. typu.
Ptakopyskovo GLP-1 však funguje odlišně od GLP-1 u lidí a jiných zvířat. Možná díky jeho použití v jedu se GLP-1 nerozkládá stejně rychle jako lidská forma.
Vedoucí projektu profesor Frank Grutzner z univerzity v Adelaide uvedl: „Jedním z nejúžasnějších objevů projektu genotypu ptakopyska byla masivní ztráta genů důležitých pro trávení a metabolickou kontrolu – tato zvířata v podstatě postrádají funkční žaludek. Máme privilegovaný přístup k těmto úžasným zvířatům. Ptakopyskové produkují jed během období rozmnožování. Byli jsme překvapeni, že vidíme GLP-1 v jedu a myslíme si, že to mohlo vést k více účinnému hormonu.“
„Již víme, že GLP-1 u ptakopyska funguje jinak a je odolnější vůči rychlému rozkladu, který se běžně vyskytuje u lidí. Možná toto australské zvíře drží odpověď na efektivnější a bezpečnější možnost řízení metabolických onemocnění včetně cukrovky.“
Zdroj: diabetes.co.uk
