Holandští výzkumníci studovali vliv intenzivní léčby oproti běžné péči o pacienty s nově diagnostikovaným diabetem 2. typu. Studie probíhala v průběhu pěti let mezi 3 057 pacienty, které do studie zařadilo 343 praktických lékařů.
Pacienti byli zařazeni do dvou skupin: Intenzivní léčba více rizikových faktorů (1 678 pacientů) nebo rutinní péče (1 379 pacientů). Výstupy zahrnovaly: zdravotní stav (EQ-5D) na začátku a během sledování, ovlivnění kvality života cukrovkou a spokojenost s léčbou diabetu během sledování.
Na počátku byl standardizovaný selfreportový dotazník sloužící ke shromažďování informací o stavu zdraví. Průměrná doba sledování byla 5,7 roku.
EQ-5D hodnoty se mezi diagnózou a sledováním nezměnily (s mediánem 0,85 na počátku a 0,85 po pětiletém sledování u obou skupin pacientů). U zdravotního stavu, kvality života s diabetem a spokojeností s léčbou nebyl statisticky významný rozdíl mezi intenzivní léčbou a skupinou s běžnou péčí.
Co to znamená pro praktické lékaře?
Výzkumníci poznamenávají, že „v návaznosti na detekci screeningu, není intenzivní multifaktoriální ošetření po dobu pěti let spojeno s rozdíly ve zdravotním stavu, pohodou a kvalitou života a spokojenosti s léčbou ve srovnání s běžnou péčí. Ale nenašli jsme žádný důkaz, že takové zacházení (intenzivní péče, pozn. red.) nepříznivě ovlivňuje pacienty v průběhu nemoci .“
Zdroj: Pulsetoday.com
