V budoucnu už si nebudeme muset aplikovat inzulín stříkačkou, ani perem, ale budeme ho vdechovatPrvní zkoušky s inhalačním inzulínem se uskutečnily už ve 20. letech minulého století, bezprostředně po objevení inzulínu. Byly však neúspěšné. V posledních letech se ale opět o tomto tématu začalo diskutovat. Nové technologie totiž umožňují lepší, tzn. především rovnoměrnější příjem inhalovaného inzulínu v těle a to i díky inovačním substancím.
Vývoj inhalačního inzulínu je náročný, neboť malé inzulínové kapky musí vykazovat stejnoměrnou velikost mezi 3-5 mikrometry. Větší inzulínové částice by jednoduše zůstaly v dýchacích cestách, konkrétně v dýchací trubici a průduškách. Z důvodu silné sliznice v těchto oblastech by se totiž dostávaly do krve jen v malém množství. Menší částice by právě tak nebyly dostatečně vstřebány.
Z důvodů velmi vysokých vývojových nákladů nebyl inhalační inzulín vyvinut jednou firmou, ale více firmami. Nejvíce pokročily firmy Pfizer, Aventis a Inhale Corp., jejichž inhalační inzulín dosáhl poslední fáze před uvedením na trh. Substance od Novo Nordisku a Aradigmy je podobně tak vyvinutá. Ostatní firma pracují ve stejné oblasti, nejsou však s vývojem ještě tak daleko.
Při vývinu inhalačního inzulínu byl dán důraz na jeho vysokou spolehlivost. Díky tomu bude ještě pár let trvat,
než přejde od klinických studií k praktickému užití.
