Sue York je 55letá žena z Lincolnu ve Velké Británii. Cukrovku 1. typu má od svých 7 let. Aplikace inzulínu jí činila velké potíže – silně se třásla a dokonce i zvracela, když si měla sama vstříknou inzulín jehlou nebo si změřit hladinu cukru v krvi. Pomohla jí transplantace slinivky.
Nyní žije již dva roky s novou slinivkou a vše je v pořádku. Rekonvalescence úspěšně pokračuje. „Už jsem se snažila chodit do schodů. Moje kůže již nemá žlutý nebo šedý nádech. I když vypadám stále vyčerpaně,“ říká. „Musela jsem dostat nové brýle, protože se můj zrak zlepšil. Také se mi vrátil cit do oblastí, kde se ztrácel. Operace zcela změnila můj život.“
Paní York lékaři řekli, že se jí délka života nyní zdvojnásobila. „Nevím, kdo je můj dárce, ale mu děkuji mu i jeho rodině z celého srdce,“ dodala paní York.
U lidí s diabetem 1. i 2. typu, kteří si injekčně aplikují inzulín, je strach z jehel velký problém. Je vyčerpávající žít s myšlenkou na denní injekce. Může to vést k úzkosti a psychickým problémům.
Paní York se pokusila o hypnoterapii i kognitivně behaviorální terapii, aby vyléčila fobii, ale nebyla úspěšná. Trvalo jí až 20 minut, aby se přesvědčila a aplikovala si inzulín v daný den.
Významný okamžik nastal v roce 2012, kdy se v Británii změnila pravidla pro lidi s cukrovkou. Stanovilo se, že si řidiči – diabetici musí kontrolovat hladiny glukózy v krvi před jízdou a pak jednou za dvě hodiny na dlouhých cestách.
Pro paní York tlačila frekvence píchání a měření k vystupňování její fóbie. „Bylo to prostě příliš mnoho jehel, příliš mnoho invazí do těla,“ řekla. Rozhodla se proto vzdát se řízení automobilu.
Existuje několik důvodů, proč se může vyvinout fobie z jehel, jako je například zneklidňující zážitek z dětství. Relaxační cvičení může být užitečné při budování důvěry, ale strach z jehel může vždy existovat dál. V důsledku toho může být pro tyto lidi management cukrovky mnohem těžší.
Případ paní York je výjimečný vzhledem k závažné povaze její fobie.
Zdroj: Diabetes.co.uk
