Z dlouhodobě působících analog inzulinu byly zahrnuty do srovnání Lantus (inzulin glargin), který má účinnost asi 24 hodin a užívá se jednou denně a Levemir (inzulin detemir), který má dobu trvání 18 – 24 hodiny a je přijat buď jednou nebo dvakrát denně.
Pro srovnání byl zvolen střednědobý inzulin NPH (neutrální protamin Hagedorn), který má obvyklou účinnost až 18 hodin a užívá se dvakrát denně.
Celkově bylo do studie zařazeno 7 496 pacientů s diabetem 1. typu. Analýza zahrnovala 39 klinických studií, z nichž 26 bylo randomizovaných kontrolovaných studií. Výzkumníci analyzovali dopady různých inzulínu na HbA1c diabetiků, tělesnou hmotnost a výskyt závažné hypoglykémie.
Analýza ukázala, že průměrné zlepšení HbA1c s dlouhodobě účinkujícími inzulíny bylo mezi 2,9 mmol/mol (0,26%) a 4,3 mmol/mol (0,39%) ve srovnání s inzulinem NPH. Pokud jde o tělesné hmotnosti, dlouhodobě působící inzulín vede k nižšímu průměrnému zvýšení tělesné hmotnosti, v rozmezí mezi 4,0 a 5,5 kg, ve srovnání se střednědobým inzulinem (NPH).
Ve studiích byl nejefektivnější dlouhodobě působící inzulin Lantus, pokud jde o snížení HbA1c. Naopak nejmenší nárůst hmotnosti zaznamenali výzkumníci u Levemiru. Když byly přezkoumán počet závažných hypoglykemií, uživatelé Levemiru měla o 35% menší výskyt závažných hypoglykemií ve srovnání s uživateli NPH inzulinu.
Pokusy ukázaly, že zatímco dlouhodobě působící inzulínová analoga jsou dražší léky než NPH inzulín, přínosem pro snížení HbA1c a menší přibývání na váze a méně těžkých hypoglykémií může převážit nad vyššími náklady na léky.
Zdroj: diabetes.co.uk
