Druhá část reportáže z naší akce „Babylon“, tentokrát exkluzivně od Claymena.
Neděle
Bohužel je Jitka pracovně vytížená a nemá inspiraci. Požádala mě proto, jestli bych 2 část Diapárty v Liberci nenapsal já. Takže se budete muset spokojit jen se mým výtvorem.
Po sobotním čvachtání v Babylonu a celodenním běhání po Liberci jsem byl tak unaven, že když jsem si dal ke druhé večeři trochu zeleniny, usínal jsem při žvýkání. A i když ta ubytovna vážně nestála za moc spal jsem jako dřevo.
Ráno jsem si trochu přispal a po snídani, zhruba v osm jsem vyrazil do města zkusit najít ranní šálek kávy. Znovu jsem rychle proběhnul městem a na náměstí Dr.E.Beneše konečně našel. Ono to totiž v neděli dopoledne vůbec není nic snadného.
V deset jsme měli schůzku s Jitkou a Jakubem, takže jsem se pomalu vydal na místo setkání.
Tam jsem dostal jako dárek Jakon. Všem po informacích dychtících musím říct, že je to nelibě vypadající zelenina, ale chutná celkem dobře, asi jako navoněná řepa, nebo tak nějak.
To jsem ale odbočil, takže jsme vyrazili tramvají směrem k Zoo. Vystoupili jsme u Městských lázní a Muzea. K zoologické zahradě jsme zvolna mířili zdejší vilovou čtvrtí – nádhernou ukázkou německé architektury. Už se nemůžu dočkat až to všechno uvidím rozkvetlé a v plné kráse jarních dnů.
V Zoo jsme nejdřív mysleli, že toho moc neuvidíme, protože hodně zvířátek bylo schovaných. Přece jenom se v zápětí objevili a dalo se jít také do pavilonů. V prvním byl nosorožec a žirafy. Venku byli velbloudi, což bych od zvířete z pouště moc nečekal.
Kliknutím obrázek zvětšíte do nového okna!
Po návštěvě slona nás zaujala zvláštnost, která se zvířaty vůbec nesouvisela. Bylo to česky mluvící dítě a německy mluvící matka, celkem živě spolu diskutující. Bylo to zajímavé sledovat, už proto, že to popíralo tvrzení o mateřském jazyce. Nebo, že by to byl symbol sjednocení a smíření našich národů? No, raději se vraťme ke zvířátkům.
Minuli jsme koně, zebry, kozy, kozorohy a zastavili se u levhartů. Tam nás doběhla Stanci. Teda nedoběhla, ale dohnala. Teď jsme byli čtyři, jako tři mušketýři.
Prošli jsme kolem sov, opic a zamířili do pavilonů tropů. Tam nás čekala nádherná přehlídka všech barev. Papoušci se krásně předváděli a bylo tam pěkně teplo. Až už to bylo k nevydržení. Šli jsme se podívat na lachtany. Ti vypadali jako by je naše návštěva těšila, ale asi takhle dovádí i o samotě.
Jitka poté nakrmila pár pávů, kterým venkovní mráz evidentně nevadil.
Pokračovali jsme k chloubě Liberecké Zoo – bílým tygrům. Kdyby mezi námi nebylo pevné plexisklo, četli by jste o naší návštěvě leda v černé kronice a ne tady, protože se jim objektivy našich fotoaparátů vůbec nelíbily. Za rohem odpočívala lvice a vedle puma.
Stanci se ohromě líbila lvice což jí lvice opětovala prudkým mácháním tlapou Stanciným směrem. Stěží lze uvěřit, že to bylo vyjádřením vzájemných sympatií.
Návštěvu jsme končili u voliér s orly. Chvíli jsme přemítali, jak asi takový orel dovede uchvátit jezevčíka, což se opravdu stalo Jakubovu tatínkovy (jezevčík byl zachráněn) a poté plni dojmů odešli na tramvaj.
Setkání jsme se rozhodli ukončit společným obědem. Nad ním, v celkem slušné restauraci U Neptuna, jsme se příjemně pobavili.
Po něm mě ostatní doprovodili na autobusové nádraží. Tam jsme se všichni rozloučili s přáním dalšího, vydařeného setkání. Na to jsem nastoupil do autobusu a ubíral se k domovu.
A s přáním dalšího. Šťastného setkání se s vámi loučím i já.
Clayman
