O co jde :
jsa zvídavý diabetik 2.typu, dávám se často do hovoru s diabetiky při každé možné příležitosti a zajímá mě průběh jejich diabetu, jejich edukace a případná kázeň. Je to prostě (vynuceně) jeden z mých mnoha koníčků (ostatní mé koníčky nemají ale se zdravím nic společného). Zájem v oblasti dia mám proto, abych se poučil a našel následováníhodný příklad, či naopak příklad varující. A tak je za ta léta toho již poměrně dost co jsem v této oblasti zjistil, vypozoroval a dozvěděl se….
O co mi jde v této úvaze :
za léta diabetu jsem potkal i velké množství vysokoškolsky vzdělaných diabetiků u kterých bych předpokládal s naprostou samozřejmostí, že jejich edukace a důslednost bude na vysoké úrovni. U některých tomu tak skutečně je, ale u poměrně značné části (odhaduji asi 60-70%) diabetiků tomu tak není. Stále jsem nechápal jak je to možné. Že si lidé i vzdělaní neuvědomují vážnost situace a přistupují ke svém zdravotnímu problému nebezpečně lehkovážně.
Až po mnoha se stereotypně opakujících setkáních a reakcích se mi zdá, že jsem alespoň něco z nepochopitelného pochopil… Vždy mě udivilo, že diabetik (i na inzulinu!) bývá často neukázněný tak, že např. tučné, nadváha, cigarety, nedostatek pohybu, nedodržení pohybu atd. mu vůbec nevadí, následků se nebojí a vše (v tom okamžiku) bere jaksi „s nadhledem“ či dokonce „s humorem“.
Jeden ze „zakopaných psů“ této příčiny tkví podle mne v tom, že začínající diabetik se setká s diabetiky, kteří to mají „na háku“. Ti dia novicovi vysvětlí, že se celkem nic neděje, že oni na vše kašlou a jsou v pohodě. A oni skutečně (v tom okamžiku ještě) v té pohodě jsou. A dia novic vidí jak tito dia „mazáci“ baští, kouří, pijí a jsou (bohužel jen na pohled) v naprostém pořádku…
A protože příklady táhnou a je mnohem příjemnější poslechnout toho kdo se neomezuje, než suché a strohé varování lékaře, tak dia novic jde ve šlépějích dia neukázněného „mazáka“. A takových je kolem tohoto novice celá řada. A všichni jsou v pohodě. Zatím. Ti, co již v pohodě nejsou jsou již ale na hřbitově, nebo alespoň s amputací na vozíčku. Ti ale tento novic nevidí a neuvidí. Ten vidí jen ti „zatím bez problémů“…
A výsledek? I on začne nedodržovat základní dia zásady a začne hlásat dia bludy dalším novým diabetikům do té doby, než sám odejde ze scény navždy či s komplikací… Do té doby, ale stačí tragicky pomýlit řadu dalších nešťastníků a předat jim tak pomyslnou pochodeň dia „odvahy“, se kterou ale žádný diabetik vítězně do cíle nevběhne, ale je na trati velice brzy a nemilosrdně sražen nemocí, nad kterou se zatím nikdy nikomu nepodařilo vyhrát…
Takže bych chtěl poprosit diabetické začátečníky:
Až potkáte bezstarostného, bujarého a „nebojácného“ lehkovážného a neukázněného diabetika, nevěřte mu prosím ani slovo. Cesta na kterou Vás zve, je naprosto jistá cesta do pekel….
