Vakcína vystavuje tělo malým dávkám infekce ve formě injekcí ve formě, která není nebezpečná. To pomáhá imunitnímu systému těla najít protilátky a naučit bílé krvinky bojovat s nákazou. Tento princip funguje na bázi „zapamatování si“ infekce. Tělo si infekci pamatuje i přes dvacet let. Tato funkce organismu by se dala využít k předcházení vzniku diabetu I. typu, či zmírnění jeho následků.
Mnoho vědců se domnívá, že diabetes nevzniká přímo infekcí, ale nepřímo kvůli záměně: imunitní systém napadne ‘patně rozpoznané molekuly beta buněk ve slinivce, tvořících inzulín, jako části infekce. Pokud by se podařilo zru‘it takovouto reakci organismu „antivakcínou“, tedy vakcínou, která by odnaučila bílé krvinky útokům proti částem beta buněk, přede‘lo by se vzniku diabetu. Navíc by set tak dalo zabránit útokům proti transplantovaným beta buňkám a zároveň by nedocházelo k riziku infekce a rakoviny při užívání antiimunitních léčiv.
Vývoji takové vakcíny vadí ale celá řada komplikací. Za prvé není jasné, které části beta buněk imunitní systém napadá. Rozpoznání je daleko složitěj‘í, než u běžných infekcí, reakce krve u diabetu jsou slabé a obtížně studovatelné. Za druhé, pokud by se lidem očkovaly tyto molekuly, je zde riziko zvý‘ení reakce jejich imunitního systému k beta buňkám. Tím by do‘lo ke zhor‘ení jejich diabetu, nebo vytvoření nemoci u zdravých jedinců. Je zde také riziko spu‘tění jiných autoimunitních reakcí v jiných částech organismu. Studie prokázaly, že k úplnému zničení beta buněk dochází až po pěti až deseti letech od prvních výkyvů hladiny glukózy v krvi. Právě v období rozvinutí autoimunitní reakce by se mohla podávat antidiabetická vakcína.
Povzbudivé je, že se strategie preventivní vakcinace diabetu osvědčila při pokusech se zvířaty. Vzniku diabetu se přede‘lo u my‘í podáváním injekcí s nejméně třemi rozdílnými molekulami proteinů ve formě bílými krvinkami rozpoznaných fragmentů. U my‘í navíc nedo‘lo k dal‘ím autoimunitním reakcím.
