Mozek se dosud řadil k orgánům, které nejsou diabetem poškozeny. Existují však drobné změny, které se rozhodli vědci s novou výzkumnou technikou objasnit
Je již dávno známo, že diabetes poškozuje periferní nervy. Diabetická polyneuropatie patří k stálým pozdním komplikacím cukrovky. Vědci se domnívali, že tedy mohou být škody na „konečných orgánech“ i v centrálním nervovém systému. Důkazem toho jsou např. časté deprese u diabetu 1. typu. Doteď byly mentální problémy přičítány stresem nemocného, což je v současné době zpochybňováno.
Skupina vědců zkoumala 25 diabetiků 1. typu do 40 let věku, kteří trpěli diabetem 15 – 25 let pomocí jaderné tomografie. Data byla vyhodnocena speciálním softwarem. V protikladu se zdravou populací vykazovali diabetici sníženou hustost šedé mozkové kůry. Změny byly sotva znatelné, ale byly tam.
Toto však neznamená, že se u všech diabetiků dříve nebo později rozvine poškození mozku. Opět však záleží na genetických předpokladech a kompenzaci.
Po 20 letech boje s diabetem II. jsem došel k názoru, že mozkové buňky, které jsou velkým spotřebičem glukozy, a od věku 20 let nepřibývají, ale stárnou, vykazují zhoršenou propustnost pro glukozu, jejich obal je „okoralý“ – hůře propouští glukozu dovnitř.
Mozku signalizují, že hladoví a mozek hledá cestu jak je nasytit, zvyšuje sekreci inzulinu a zvyšuje koncentraci glukozy v krvi. Zvýšení glykemie pomáhá vstupu glukozy do buněk – zvýšeným osmotickým tlakem.
Je u této teorie prováděn výzkum?
Byl by to problém duševně pracujících, jejichž mozek a jeho buňky jsou nadměrně vystaveny potřebě zásobení glukozou.
RNDr.J.N.