Celosvětově je přes 39 milionů lidí infikováno virem HIV. Moderní způsoby léčby napadených virem HIV a nemocí AIDS pomocí proteinázy, dovolují žít déle než dříve. Jako jedna z komplikací léčby byla zjištěna zvýšená necitlivost k inzulínu a náchylnost ke vzniku diabetu. Počet nových diabetiků mezi infikovanými HIV je daleko vyšší, než mezi zdravou populací. Provedená studie ukázala, že mezi muži s HIV, kteří podstoupili antiretrovirovou léčbu (1) se v porovnání se zdravými, nebo neléčenými muži diabetes vyskytuje čtyřikrát častěji.
Krátce po začátku léčby antiretrovirovými léky se u léčených enormně zvyšuje hladina cukru v krvi. Již v roce 1997 vydala americká Food and Drug Administration (Správa potravin a léčiv) varování ohledně role antiretrovirových léčiv při vzniku hyperglykémie a diabetu. Zveřejněná čísla ukázala, že výskyt diabetu u léčených HIV pozitivních se pohybuje v rozmezí 2 – 7 procent. Jasně vyplynulo, že léčba má přímou spojitost se vznikem zvýšené rezistence k inzulínu, což je první krok ke vzniku diabetu II. typu. Přes 40 procent HIV léčených má poškozenou glukózovou toleranci (IGT). Důvodem je především léčba tlumením proteinázy a nukleosidní terapií. Hlavně u HIV pozitivních se zvýšeným rizikem vzniku diabetu v důsledku věku či obezity, by se proto měly používat jiné formy léčení.
1 Retroviry, mezi které patří i HIV, jsou viry, které využívají některé typy enzymů ke konvertování RNA do DNA. Virus HIV se reprodukuje na základě využití bílkovin buněk proteinázou (skupina enzymů katalyzující štěpení bílkovin). Lék známý pod pojmem „tlumič proteinázy“ blokuje funkčnost enzymů a chrání buňky před infikováním virem HIV a produkcí jeho kopií.
