Mnozí lidé s diabetem znají tento problém: dlouho se ukázkově řídí doporučeními lékaře, chodí pravidelně na kontroly, dbají o zdravou výživu a pohyb. Avšak najednou chybí motivace. Už nás nebaví pečlivě dbát o své zdraví, vynecháváme kontroly a glykovaný hemoglobin povážlivě stoupá.
Mnozí lékaři tomuto problému nerozumí. Syndrom vyhoření znamená, že pacient přecenil své síly a přesto žije v domnění, že nad diabetem se dá vyhrát, pokud se dodržují všechna pravidla. Potom se ukazuje, že přes veškeré snahy komplikace přetrvávají či se dokonce zhoršují. Je to velmi frustrující.
Depresivní nálady jsou pro syndrom vyhoření neboli „burn out syndrom“ typické a odlišují se od neochoty diabetika spolupracovat s lékařem.
Proto se doporučuje postupovat spíše po malých krocích, než si vytyčovat velké cíle.
Stále sebepřeceňování je deprimující a vede k opačným výsledkům, než které jsme si předsevzali.
Příkladem může být diabetik 2. typu, který si naplánuje, že zhubne 20 – 30 kg. Tento cíl je ale nerealistický a vede k syndromu vyhoření. Lepší je vytyčit si menší cíl, např. to, že se bude každý den minimálně půlhodinu pohybovat a zlepší svou hodnotu HbA1c.
Je také dobré soustředit se na věci, které se nám daří, než na neúspěchy. Depresi může způsobit i potlačovaný strach. Pokud má diabetik strach z pozdních komplikací a tento strach odmítá, vytváří si jakýsi „strach před strachem“, který dělá vše ještě horší.
