Nebudu zastírat, že se na Vánoce vůbec netěším. To by byla lež, a ač si to stále zkouším vsugerovat, někde uvnitř přeci jenom zůstávám tím dítětem, jehož oči se před rozsvíceným stromkem rozzářily očekáváním, co mi tento rok Jéžišek nadělí.
Rozzářenou jedli v našem bytě sice nahradil fíkus nazdobený sušenkami a štědrý den prožijeme postupně u rodiny mého přítele a následně mé, čímž strávíme 2,5 hodiny v autě, atmosféra vánoc však stále zůstává.
I naše rodina patří ke „klasickým českým rodinám“, kde se před vánoci stále gruntuje, peče 2 tuny cukroví a zuřivě nakupují dárky, aby jich letos bylo zase o trochu víc, než loni. Nejhorší to bylo na Štědrý den. Už od rána se vařilo, zdobil byt, nosily tácy s jídlem a s cukrovím a hlavně u nás vládl dokonalý stres z toho, že se nic nestíhá a my s bratrem raději koukáme na pohádky, než abychom přiložili ruce k dílu.
Proto jsem si řekla, že tohle už ne! Cukroví zásadně nepeču, ale nechám se jím obdarovat od rodičů i od babiček. Takže nouzí o něj rozhodně netrpím. A když už opravdu není nazbyt a návštěvám nemám co nabídnout, upeču 2 druhy, k tomu nějaké nepečené, např. kokosové kuličky (ty mám nejraději :-). Stačí smíchat cukr s kokosem a máslem, vytvořit kuličky, dát do ledničky a za pár hodin vyndáte návštěvě výbornou kalorickou bombu, kterou můžete jíst v omezené míře i Vy, protože ohromné množství tuku z másla a kokosu zaručeně zpomalí vstřebávání stejně tak velkého množství cukru. Je mi to trochu trapné, ale když se mě kamarádky a kolegyně v říjnu ptají, jestli už mám nějaké dárky, odpovím, že už mi chybí jen dárek pro mamku. Zkuste to někdy a uvidíte jejich výrazy:-). Dárky totiž kupuji průběžně po celý rok. Má to sice trochu nevýhodu, když se bratr rozejde s vášnivou zastánkyní skládání puzzle a já mám pro ni už od května ve skříni krabici s 3000 dílky. Avšak každý dárek, který neudám „původnímu“ majiteli, nakonec stejně svého majitele najde. Např. když zjistím, že má kamarádka má zítra narozeniny a já nemám v peněžence ani na suchý rohlík. To Vám pak bude i to puzzle dobré. Dárky, o kterých bezpečně vím, že je neupotřebím, schovám pokud možno s jmenovkou, od koho byly darovány a příští rok je dám zase někomu jinému. K těm počítám různé dárkové šampóny, tělová mléka, sprchové gely a další univerzální výrobky, jako třeba pěny do koupele olejíčky od Manufaktury. V naší rodině už dokonce asi 2 roky koluje nějaká polská bonboniéra z hořké čokolády a oříšků. Já ji ještě nedostala, jsem zvědavá, u koho je teď a zda mě jí někdo neobdaruje ke svátku.
Teď se tedy dostáváme k tomu, jak si vánoce užít:
1) nakupovat dárky už od léta (často totiž člověk narazí na dárek, který by byl pro někoho právě jak dělaný). Nesnažit se zlomit rekord, ale najít jeden opravdu vhodný dárek pro každého.
2) cukroví nepéci nebo udělat jednoduché, příp. pár druhů. Chlapům je to stejně jedno. Stačí, že je to sladké a jestli jsou ho 2 druhy nebo 5, na tom nezáleží. A pokud ano, proč by si nemohl i Váš partner osobně vyzkoušet techniku pečení cukroví?
3) ukliďte už v listopadu a vykašlete se na to, že do té doby budou okna umazaná od dětí. Jéžišek k Vám přeci přijde i tak a v té skvělé atmosféře se nějaká ta nečistota ztratí.
4) na Štědrý večer se nechte pozvat k rodičům, kteří Vás budou „obskakovat“ nebo prostě odjeďte na dovolenou do Afriky.
A co udělat, když bude opravdu nejhůř? Zhluboka se nadechněte, zapněte počítač a přečtěte si Diabeťáčka nebo zajděte na chat. Vánoce jsou přeci svátky pohody a klidu a ne vředů a bolestí hlavy. Myslíte si, že v chlévě, kde se Jéžíšek narodil mezi krávami a prasaty, bylo také vzorně uklizeno a napečeno 20 druhů cukroví?:)
