Slyšeli jste už o tzv. „Brittle-diabetu“? Zde se dozvíte více…
Anglické slovo „brittle“ znamená křehký, vznětlivý, labilní. Tento pojem se používá od 20. let pro diabetiky, kteří vykazují obzvláště labilní tedy kolísající reakci na inzulín a příjem uhlohydrátů. Jako následek se objevují nevysvětlitelně vysoké či naopak nízké glykémie. Ale i slovo „vznětlivý“ je často velmi přesné, neboť existuje i něco jako „vznětlivý doktor“. Tak často reagují doktoři, když pacient mluví o nevysvětlitelných výkyvech svých hodnot. Důvod: labilní diabetes je psychologickým problémem a znakem nedostatečného zvládnutí diabetu v běžném životě (s tímto názorem ale zásadně nesouhlasím).
Diabetici, kteří se sami označují jako „labilní diabetici“, jsou lékaři škatulkování jako neinformovaní věční nespokojenci. Nepravidelné hodnoty krevního cukru mají problematičtí pacienti, kteří svou terapii nezvládají. Takovíto pacienti mají psychické problémy – takováto hodnocení od lékařů už hodně diabetiků, kteří hledají pomoc, šokovala. Většina nevysvětlitelných kolísání se totiž dá zvládnout konvenčními prostředky a opravdový „labilní diabetes“ se vyskytuje jen velmi zřídka. Velmi slibnými prostředky jsou nové bazální inzulíny a také nové inzulínové sensitizery jako např. Actos, patřící ke skupině glitazonů1 (viz. Prášky proti cukrovce)
Často se schovává tzv. Somogyihofekt za domněnkou, že trpíme labilním diabetem. Zjednodušeně řečeno je Somogyiho efekt nic jiného než nepoznané noční hypo, které je zvládnuto tím, že je z jater vyplaven zásobní cukr. Po probuzení je pak glykémie zvýšená. Tím, že zvýšíme bazální dávku nočního inzulínu, efekt jen zhoršíme. Tím se dostáváme do bludného kruhu.
Labilní diabetes je v odborných publikacích rozdělován do 3 problémových typů:
1) lidé s inzulínovou rezistencí, tedy diabetici, kteří potřebují hodně inzulínu a přesto mají vysoké glykémie
2) diabetici, kteří jsou stále ohroženi těžkými hypoglykémiemi, protože nepociťují známky blížící se hypoglykémie
3) diabetici, kteří mívají velmi vysoké cukr a poté těžké hypoglykémie
Pokud diabetik své glykémie jen těžko zvládá, pak je posudek „to jsou jen psychické problémy“ kontraproduktivní. Pokud je tato věta vyslovena dokonce lékaře, pak je to dost pobuřující. Musíme mít na mysli, že každý diabetik má právo mít psychické problémy se svou nemocí. Krevní cukr kolísá při změně životních podmínek, při problémech (ztráta zaměstnání, partnera,..) ale i v pubertě. Neznamená to však, že se proto jedná o labilní diabetes.
Pokud si myslíte, že máte labilní diabetes, zkuste toto: představte si, že jste v terapeutickém autě na diabetické cestě. Pokud jedete do zatáčky uvážlivě a opravy provádíte s mírou, pak se dostanete blíže k ideální linii. Při příliš hektickém otáčení měnění řízení (inzulínu) je nebezpečí nehody vyšší. Pokud glykémie lehce kolísá, nedá se tomu zabránit. A to ani není nezbytné. Řiďte své hodnoty HbA1c v určitých mezích, ale nepokoušejte se prolomit všechny rekordy a dosáhnout na nedosažitelné hodnoty.
1 Glitazony (inzulínové senzitizory) – tato nová skupina léků přišla na evropský trh v roce 2000, ovšem jen s kombinací terapie s metforminem nebo deriváty sulfonylurey. Minimalizují inzulínovou rezistenci, protože zvyšují citlivost na inzulín hlavně ve svalech. Léky by ale neměly být podávány v kombinaci s inzulínem?! a při srdeční nedostatečnosti. Známými zástupci jsou Rosiglitazon a Pioglitazon.
