Nálezy, které vycházejí z použití vzorků od dětí s genetickým rizikem pro cukrovku 1. typu, by mohly pomoci vysvětlit, proč se cukrovka 1. typu vyskytuje.
Tato studie naznačuje, že forma periferních T pomocných buněk by mohla být klíčem k nástupu cukrovky 1. typu. Typem zkoumaných buněk byly pomocné buňky periferních T buněk CXCR5-PD-1hi a právě tyto buňky byly spojeny s progresí cukrovky typu 1.
T lymfocyty hrají ústřední roli v imunitní odpovědi organismu a protože o nich není mnoho známo, stále se na ně zaměřují studie, protože vědci hledají lepší porozumění cukrovce typu 1 a dalších autoimunitních poruch.
Na vývoji cukrovky typu 1 se podílí řada složek imunitního systému, včetně autoprotilátek, B buněk (které zrají v kostní dřeni) a T buněk (které zrají v brzlíku – orgán, který sedí blízko srdce).
Předchozí studie zjistily zvýšený počet folikulárních pomocných T buněk u dětí s cukrovkou 1. typu. Periferní pomocné T buňky jsou podobné folikulárním buňkám, ale periferní buňky se liší v tom, že exprimují receptory na svém povrchu, což jim umožňuje cílit na zanícenou tkáň.
Současná studie ukázala, že zvýšené hladiny periferních pomocných T buněk v krvi byly zjištěny u dětí s nedávno diagnostikovaným diabetem typu 1 au zdravých dětí, u nichž se vyvinuli autoprotilátky.
Obzvláště zvýšený počet periferních pomocných T buněk byl nalezen u dětí, u kterých se vyvinula autoprotilátka a poté se vyvinula cukrovka 1. typu.
Ilse Ekman, výzkumná pracovnice rané fáze cukrovky, která na této studii pracovala, uvedla: „Na základě našich výsledků je možné říct, že periferní pomocné T buňky mohou hrát roli při vývoji cukrovky 1. typu. Tyto informace by mohly být použity při vývoji lepších metod pro předvídání rizika vzniku cukrovky 1. typu a nových imunoterapií pro tuto nemoc.“
„Je však třeba provést více studií, abychom ověřili naše výsledky a dále charakterizovali funkčnost periferních pomocných T buněk.“
Výzkumný tým zahrnoval vědce z univerzit v Turku, Helsinkách a Oulu a Harvardské univerzitě.
Zdroj: diabetes.co.uk
