Takový nápad reagující na skutečnou událost se šťastným koncem.
Bajka o chytrém kuchaři a hloupé diabetičce, která se ve skutečnosti nikdy nestala
Před několika měsíci jsem asi jako každý student zjistila, že mi docházejí peníze, a tak jsem šla na brigádu. Posadili mě k výrobní lince, na které jsem přebírala součástky – dobré do plata. Špatné do zmetků.
První část směny šla jako po másle. Na začátku druhé směny jsem ale pocítila první příznaky hypoglykémie. Nejprve jsem si vzala bonbón, a aby to nebylo nápadné, nabídla jsem i ostatním. Ale nějak mi nezabral, asi to bylo málo. A tak jsem si musela vzít cukr. A to rovnou u linky. Na záchod se totiž během práce na lince nesmí.
Chtěla jsem to udělat co nejnápadněji, ale lízat z ruky ho nešlo, tak jsem si ho musela do pusy vysypat. Přála jsem si, aby si toho nikdo nevšiml, ale tohohle si prostě musel všimnou každý! Když jsem vyhazovala prázdný obal do koše, zeptal se mě kluk, co seděl vedle mě: „Ty máš cukrovku?“
Blbá otázka, mumlala jsem si v duchu. Co jsem mu měla říct? S teorií mého neoblíbenějšího zákusku bych asi moc neuspěla.
„Jo,“ zněla tedy má odpověď. Myslela jsem, že tím je celá záležitost vyřízená.
„A jak to, že jíš cukr?“ nenechal se odbít.
„Protože ho mám málo, a tak ho musím doplnit,“ vysvětlovala jsem mu a zároveň rovnala součástky do plata jak šílená. V tom zájmu o mou nemoc totiž zapomněl pracovat.
„Ale diabetici nesmí jíst cukr,“ řekl rázně mladík a přísně se na mě podíval.
„Diabetici můžou jíst cukr při hypoglykémii,“ odvětila jsem mu už trochu ostřeji. Ty jeho otázky už mě začínaly docela štvát. A k tomu se už v krabici pod pásem se závratným tempem hromadily součástky, které jsme nestihli přebrat.
„Ne, nám ve škole říkali, že diabetici nesmí jíst žádný cukr,“ stál si na svém mladík.
„A jakou máš školu?“ ptala jsem se ho podezřívavě.
„Jsem vyučenej kuchař. Učili nás, jak připravovat jídla pro diabetiky a říkali nám, že diabetici nesmí cukr.“
„Při hypoglykémii prostě můžou,“ odpověděla jsem mu rázně a zabrala se do své práce. Tím jsem mu dala najevo, že se o celé záležitosti nemíním už víc bavit. On se ale nehodlal tak lehce vzdát.
„Já jsem měl babičku a ta měla taky cukrovku. Ale nikdy nejedla cukr.“
Začínala jsem být docela naštvaná. „Ta měla ale druhý typ cukrovky, já mám první typ. První typ cukr může.“
„Ne, když máš cukrovku, prostě cukr nesmíš,“ tvrdil stále dokolečka.
To mě už docela naštvalo. „Hele, já mám cukrovku už 14 let, tak vím, co můžu a nemůžu.“
„Když ale budeš jíst cukr, tak se ti cukrovka zhorší,“ varoval mě ten kluk. „Víš, co to jsou pozdní diabetické komplikace?“
Moje slušné vychování mi nedovolilo neodpovědět. „Jo,“ řekla jsem naštvaně.
„A tobě nevadí, že oslepneš nebo ti amputujou nohu?“ zeptal se mě onen specialista na cukrovku.
Musela jsem se zasmát. Nevěděla jsem, co na to odpovědět, tak jsem raději mlčela.
„Kamarádce mé babičky amputovali nohu, protože nedodržovala dietu a jedla sladké,“ vysvětloval dál a tvářil se přitom velmi vážně. „Když budeš jíst cukr, tak můžeš dokonce zemřít!“
„Zemřít můžu, když jíst cukr nebudu,“ řekla jsem ostře.
„Ne, zemřít můžeš, když jíst cukr budeš,“ hádal se se mnou ten kluk.
„Hele, já můžu jíst cukr, kdy se mi zachce,“ řekla jsem s ledovým klidem.
„Nemůžeš!“ vystřelil naštvaně.
„Že ne?“ zasmála jsem se. „Tak se dívej!“ Vytáhla jsem z batohu kilové balení cukru a chystala jsem si je nasypat do pusy.
Kluk byl v té chvíli asi v absolutním šoku, neboť mě s hrůzou v očích fascinovaně pozoroval a nebyl schopen slova. Pak se naráz vymrštil ze židle, popadl pytlík s cukrem a vyhodil ho do koše.
Teď jsem byla zase v šoku já.
„Buď mě vděčná, zachránil jsem ti život,“ řekl vítězně onen kluk a dal se do práce, jako by se nic nedělo.
Určitě se ještě chcete dozvědět, jak celá záležitost nakonec dopadla. Jednoduše! Po chvíli přišel mistr a odvedl mě na jinou práci.
A jaké poučení z této bajky vyplývá? Držte se rad „nediabetiků“. Protože jedině oni jsou dostatečně poučeni o tom, co smíte, nesmíte, či co je pro Vás dobré. Proti nim jsou lékaři úplné nuly. A myslete na to hlavně ve chvíli, až Vám nabídnou mísu plnou dia zákusků a řeknou vám, že tohle musíte do večera bezpodmínečně sníst, jinak urazíte hostitelku. Je to přeci bez cukru a toho můžete sníst kolik chcete.
